Kvíz: Rozpoznáte jedlou houbu od jedovaté příbuzné? Jediný detail rozhoduje, zda přežijete
Smrtící dvojníci v lese: Když jedlá houba vypadá stejně jako ta jedovatá
Jedním z největších strašáků je záměna jedlé muchomůrky růžovky, známé jako masák, za smrtelně jedovatou muchomůrku tygrovanou. Masák má dužninu, která po poranění růžoví, a jeho prsten je rýhovaný. Tygrovaná má naopak prsten hladký a na spodní části třeně výraznou hlízu.
Další zrádnou dvojicí je výtečný hřib kovář a prudce jedovatý hřib satan. Kováře je nutné vždy důkladně tepelně upravit, protože za syrova je také jedovatý. Satan se pozná podle bělavého klobouku a světlé dužniny. Ačkoliv starší atlasy někdy uváděly, že ho lze po uvaření jíst, dnes je odborníky jednoznačně řazen mezi jedovaté houby.
Nezkušení houbaři si mohou splést oblíbenou lišku obecnou s nejedlou hlívou olivovou, a to hlavně kvůli podobnému tvaru. U bedel je zase potřeba rozlišovat jedlou bedlu vysokou s jejím typickým pohyblivým prstenem od nejedlé a dráždivé bedly ostrošupinné, která bývá tmavší. Riziko představuje i záměna jedlého ryzce smrkového za ryzce kravského, jehož prozradí nepříjemně hořká chuť.
Mýty, které vás mohou otrávit: Proč babské rady u hub nefungují
Mykologové důrazně varují před spoléháním na obecná pravidla, jako že „jedovatá houba je barevná“ nebo „stříbro při kontaktu s jedovatou houbou zčerná“. Většina nebezpečných druhů má totiž naprosto nenápadný vzhled. Jedinou spolehlivou cestou k bezpečnému sběru je detailní znalost konkrétních znaků každého druhu, včetně jeho možných jedovatých dvojníků. Rozhodovat mohou maličkosti – tvar prstenu, vůně, změna barvy dužniny po rozkrojení nebo tvar spodní části třeně.
Bezpečnost navíc nezávisí jen na správném určení. I jedlé houby se mohou stát nebezpečnými, pokud se špatně skladují. V neprodyšných igelitových taškách se snadno zapaří, což vede k množení mikroorganismů a tvorbě toxinů.
Zásady bezpečného sběru
Základní pravidlo zní jednoduše: sbírejte pouze houby, které stoprocentně poznáte. Nestačí jen porovnání s obrázkem v atlasu, je třeba znát všechny určující znaky a vidět je přímo v terénu. Věnujte pozornost barvě, tvaru klobouku i třeně, vůni a tomu, jak se houba chová po rozkrojení. Vždy se spoléhejte na moderní atlasy a ověřené zdroje, protože starší publikace mohou obsahovat zastaralé informace. A pamatujte, že prakticky všechny houby je pro jistotu lepší před konzumací důkladně tepelně upravit.
Jistota na prvním místě
Rozlišování jedlých a jedovatých hub není jen o gurmánském zážitku, ale především o ochraně vlastního zdraví. Každý sběr by měl být veden opatrností a znalostmi, nikoli odhady. Když si nejste absolutně jisti, houbu v lese raději nechte.
