Nejrozkošnější zimní podívaná: Co dělají zvířata, když si myslí, že je nikdo nevidí
Zima je období, kdy zvířata trochu poleví ze své ostražitosti. Ne proto, že by snad byla méně chytrá, ale proto, že energie je vzácná a každý pohyb navíc se počítá. Snídaně v trávě se v zimě mění v snídani na sněhu, která je klidná, soustředěná a svým způsobem něžná.
Tajné ranní rituály: Co zvířátka v zimě dělají dřív, než se probudí lidé
Když se řeknou „zvířátka v zimě”, většině lidí se jako první vybaví stopy ve sněhu. Jenže málokoho napadne, že tyto stopy jsou také spojeny s malými ranními rituály. Pod keři, u plotů nebo na okraji zahrady se odehrává tiché hodování.
Ptáčci přilétají po jednom, aby si nenápadně zobli semínko a hned zase uvolní místo dalšímu. Veverky, celé načechrané jako plyšové hračky, usedají na pařezy a s vážností sobě vlastní loupou oříšky, jako by šlo o slavnostní hostinu. A někde dál, za mlhou, se objevují srnky. Pomalu, opatrně, ale bez zbytečného spěchu. Zima je naučila šetřit každým krokem.
Právě v těchto chvílích pochopíte, že zvířata nejsou „roztomilá” jen proto, jak vypadají. Jsou roztomilá třeba tím, jak jsou opravdová. Nic nepředstírají. Když mají hlad, jedí. Když je jim dobře, prostě stojí a dýchají studený vzduch.
Zahrada jako zimní kavárna: Když se sníh stane prostřeným stolem
Pro zahrádkáře je tohle období malý svátek. Nemusíte dělat nic složitého. Stačí nějaké to rozkrojené jablko položené na zem, pár semínek do krmítka nebo oříšek zapomenutý na plotě. Zahrada se rázem promění v útulnou kavárnu, kde jsou hosté sice plaší, ale také vděční.
Zvířátka v zimě si vaši péči pamatují. Možná se nevrátí hned druhý den, ale pak je jedno ráno uvidíte znovu. A to ticho, které u toho panuje, má zvláštní léčivou sílu. Najednou nikam nespěcháte. Jen se díváte.
Když sníh všechno zpomalí: Zima odhalí detaily, které jindy nevidíme
Zasněžená zahrada má jednu velkou výhodu - zpomaluje. Nejen lidi, ale i zvířata. Každý pohyb je vidět, každý krok má váhu. A právě tehdy si všimnete detailů, které by vám jindy unikly. Pára stoupající z nozder srnky. Sněhový prášek na vouscích kočky, která se přišla jen podívat. Malé zobáčky, které si opatrně vybírají to nejlepší sousto. Možná díky tomu zjistíte, že zimní zahrada není mrtvá. Jen je tišší. A mnohem upřímnější.
Tichá radost zimy: Proč nás pohled na zvířátka zahřeje víc než horký čaj
Zvířátka v zimě nám nenápadně připomínají, že radost nemusí být vždy hlasitá. Někdy stačí pohled z okna, pár minut ticha a vědomí, že právě teď, na tom samém místě, kde v létě kvetly květiny, někdo v klidu snídá.
Až se příště zadíváte na bílý trávník, zkuste se usmát. Možná tam zrovna probíhá ten nejroztomilejší zimní piknik, o jakém jste neměli ani tušení. A vy zrovna máte štěstí, že můžete být u toho.
Tyhle fotky vznikly ve chvíli, kdy si zvířata myslela, že se nikdo nedívá. A přesně proto jsou tak kouzelné.
O autorce:
Adriana Dosedělová je vášnivá zahradnice, zdravotní sestra a redaktorka s více než 28 lety praxe. K přírodě ji vedla babička už od dětství, kde se učila pěstovat rostliny a pečovat o zvířata. Díky osobním zkušenostem s alergiemi a intolerancemi, které ji provázely celý život, a také z profesní praxe zdravotní sestry, se výborně vyzná v problematice zdraví a životního stylu. Tyto znalosti ji inspirovaly k testování a propagaci zahradničení šetrného k alergikům. Adriana propojuje odborné znalosti se srdcem a vášní, což se odráží v jejích stovkách článků i knize „Výtvarné nápady z papíru“. Na sociálních sítích inspiruje k životu v harmonii s přírodou a zdravím.
