REKLAMA

Méně tradiční jehličnany v trojské botanické zahradě

Jehličnany jsou nahosemenné, vývojově velmi staré dřeviny, které největšího rozkvětu dosáhly v období druhohorní křídy. V současnosti se s nimi setkáváme po celém světě, od tropů až za hranici severního polárního kruhu, včetně oblastí s nejdrsnějšími podmínkami. Významnou sbírku jehličnanů najdete v trojské botanické zahradě v Praze. Obdivovat zde můžete všechny existující skupiny jehličnanů, reprezentované více než 400 exempláři. Setkáte se s nimi jak ve skleníku Fata Morgana, tak ve venkovních expozicích.  

Jehličnatá dominanta – sekvojovec obrovský 

Dominantu Ornamentální zahrady tvoří zástupci jehličnatých obrů – proslulé sekvojovce obrovské (Sequoiadendron giganteum), původní na západním pobřeží Severní Ameriky. Zdejší exempláře sice už dosáhly úctyhodné výšky 23 metrů, ale stále jim ještě celých 70 metrů chybí, aby se svým vzrůstem vyrovnaly jedincům rostoucím v přírodě

Atraktivní borovice nabízejí několik rarit 

V severní části venkovních expozic se návštěvníci mohou seznámit s borovicí osinatou (Pinus aristata), která je jedním z nejdéle žijících organismů na světě. Roste tu i raritní severoamerická borovice jednolistá (Pinus monophylla), která má jako jediná pouze jednu jehlici ve svazečku

Z asijských druhů zaujme především borovice Bungeova (Pinus bungeana) s „maskáčovou“ kůrou, ve své domovině často vysazovaná kolem chrámů. Dominantou Japonské zahrady je borovice Thunbergova (Pinus thunbergii), známá z historických kaligrafií a stále používaná k tvorbě bonsají

Blahočet chilský nesnáší vápenitou půdu 

Zajímavým druhem úspěšně pěstovaným v trojské botanické zahradě je blahočet chilský (Araucaria araucana). „Zájemci, kteří by chtěli na své zahradě pěstovat tuto zajímavou jihoamerickou dřevinu, musí volit polostinné, chráněné stanoviště s vyšší vlhkostí vzduchu, ideálně v teplejších polohách. Půda by měla být humózní, mírně kyselá, během léta ne zcela vysychavá. Tento druh nesnáší vápenité a příliš suché půdy. Během zimy je vhodné nakrytí ke kořenům,“ radí Tomáš Vencálek, kurátor sbírky dřevin mírného pásma Botanické zahrady hlavního města Prahy. 

Cedry připomínají modříny, ale neopadávají 

Impozantními jehličnany ve sbírkách trojské botanické zahrady jsou rovněž cedry, zvláště pak skupinka cedrů himálajských (Cedrus deodara) nebo cedrů libanonských (Cedrus libanii). Na první pohled sice mohou laikům připomínat modříny, ale na rozdíl od nich na zimu neopadávají. U starších exemplářů upoutají velké šišky směřující vzhůru podobně jako ty jedlové. I tyto dřeviny se mohou na chráněných stanovištích uplatnit v soukromých zahradách. 

REKLAMA
REKLAMA