Co lze považovat za plevel v zahradě?
Plevel v zahradě je v podstatě jakákoliv rostlina, která roste tam, kde ji nechceme. Není to botanický termín pro konkrétní druh rostliny, ale spíše označení pro rostliny, které konkurují našim pěstovaným plodinám a připravují je o světlo, vodu, živiny a prostor. Plevel se většinou snažíme odstraňovat několika různými způsoby, ale možná by bylo vhodnější se na tyto rostliny podívat z hlediska jejich užitečnosti. O málokteré rostlině, pokud je řeč o plevelu, se dá říci, že je k ničemu. Například trávníky, které stále spousta lidí považuje za nejkrásnější, pokud jsou jednolitě zelené bez jiných příměsí (sedmikrásky, pampelišky, jitrocel a podobně). Bohužel už je málo známé, že takové jednodruhové záhony jsou v podstatě jen okrasným efektem, který je navíc nutné neustále ošetřovat, zalévat, sekat a dodávat mu živiny.
Měli bychom si tedy říci, že co je pro jednoho zahradníka plevel, může být pro jiného užitečná rostlina (např. někteří lidé pěstují kopřivy na čaje nebo hnojivo). Důležité je, zda rostlina odpovídá našim záměrům s daným prostorem v zahradě.
Z hlediska užitku je plevel v zahradě skutečným problémem. Proč? Protože může způsobit řadu problémů:
- Odebírá živiny, vodu a světlo pěstovaným rostlinám, což může vést k nižším výnosům a pomalejšímu růstu.
- Některé druhy plevelů mohou být hostiteli pro choroby nebo škůdce, kteří se pak snadno šíří na užitkové rostliny.
- Plevel snižuje estetickou hodnotu zahrady.
- Některé druhy plevelů, jako je ambrozie, mohou způsobovat alergické reakce.
- Vysoký nebo hustý plevel může ztěžovat sklizeň nebo údržbu zahrady.
Na zeleninových záhonech se setkáme s celou řadou plevelů, které dokážou pořádně potrápit. Jejich výskyt se může lišit podle typu půdy, vlhkosti a také ročního období, dokonce i od oblasti k oblasti. Protože půda je u nás buď kyselá, neutrální nebo zásaditá, liší se podle toho skladba plevelů. Také je potřeba vědět, zda se přímo u nás v užitkové zahradě vyskytují plevele jednoleté nebo vytrvalé. Podle těchto ukazatelů potom můžeme zvolit způsob, jak s plevelem naložíme.
Boj s plevelem v užitkové zahradě bývá podoben boji s větrnými mlýny. Na pořadu dne je zejména pečlivost při plení záhonů se zeleninou, mulčování a v případě silného zamoření použití biologických preparátů na hubení plevelů, případně pak se na posledním místě dostávají ke slovu selektivní nebo totální herbicidy.
Jednoleté plevele, které se rychle šíří semeny a mají více generací za rok
- Merlík bílý (Chenopodium album): Velmi častý a agresivní plevel, dorůstá až do jednoho metru. Rychle se šíří semeny, která si udržují klíčivost po mnoho let. Vyskytuje se v půdách bohatých na dusík.
- Pěťour maloúborný (Galinsoga parviflora): Drobný, ale velmi úporný plevel, často se mu říká "americký plevel". Může mít za rok i několik generací, jedna rostlina vyprodukuje tisíce semen. Preferuje půdy, kde jsou vysázeny okopaniny.
- Kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris): Rychle klíčí a kvete už brzy na jaře. Má charakteristické plody ve tvaru tobolky připomínající pastuší mošnu. Velmi často doprovází kulturní plodiny.
- Ptačinec prostřední (Stellaria media): Jinak také žabinec. Tvoří husté koberce, zvláště na neobdělaných záhonech. Daří se mu na jaře a na podzim, ale klíčí po celý rok. Mladé listy jsou jedlé.
- Rdesno (Polygonum spp.): Existuje více druhů (např. rdesno ptačí, rdesno blešník). Jsou to často plazivé plevele, které milují vlhkou, spíše těžkou a kyselou půdu.
- Laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus): Mohutná rostlina s červenavým stonkem a bohatým květenstvím. Velmi plodný plevel. Vyskytuje se často v záhonech a polích s okopaninami.
- Lilek černý (Solanum nigrum): Rostlina s černými plody, které jsou jedovaté. Často se objevuje na záhonech. Lilek se v našich podmínkách nevyskytuje nijak masivně, ale pokud se dostane na záhony, je s ním těžké pořízení.
Vytrvalé plevele v zahradách
- Pýr plazivý (Elytrigia repens): Jeden z nejúpornějších plevelů, šíří se plazivými podzemky, které se snadno lámou a z každého kousku pak vyroste nová rostlina. Patří mezi plevele, které dokážou vytlačit ostatní rostliny působením toxinů. Plodiny, které rostou pod zemí (např. brambory), zvládne pýr prorůst skrze hlízy a znehodnotit je.
- Pcháč oset (Cirsium arvense): Agresivní plevel s hlubokým a silným kořenovým systémem, který se těžko odstraňuje. I malý kousek kořene dokáže znovu vyrazit. Zastiňuje kulturní plodiny a působí na ně inhibičně.
- Svlačec rolní (Convolvulus arvensis): Ovíjí se kolem pěstovaných rostlin a dusí je. Má hluboké a rozvětvené kořeny, proto je jeho likvidace náročná.
- Bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria): Velmi rozšířený a úporný plevel, zejména na vlhkých, živinami bohatých půdách. Tvoří husté koberce a šíří se plazivými oddenky. Mladé listy jsou jedlé.
- Přeslička rolní (Equisetum arvense): Indikátor vlhké a často kyselé půdy. Má hluboké kořeny a je velmi odolná. Mechanická likvidace je obtížná, protože i malé kousky kořenů mohou znovu vyrašit.
- Smetanka lékařská (Taraxacum officinale) čili pampeliška: Velmi známý plevel s hlubokým kůlovým kořenem. Snadno se šíří semeny.
Jak zlikvidovat plevel na zahradě?
- Nejdůležitější je pravidelné a včasné pletí, ideálně ještě předtím, než plevele vykvetou a vytvoří semena. K pletí záhonů se vyplatí přistoupit brzy zjara - před vysetím semen a výsadbou sazenic. Záhony by měly být dokonale čisté. Na podzim je vhodné hluboké rytí a pečlivé vybírání všech zbytků kořenů vytrvalých plevelů.
- Vrstva mulče (sláma, posekaná tráva, štěpka) brání klíčení a růstu plevelů tím, že jim odnímá světlo a vytváří kyselejší prostředí, které je pro některé druhy plevelů nepřijatelné pro růst.
- Osazení prázdných záhonů rostlinami zeleného hnojení zabraňuje růstu plevelů a zároveň zlepšuje půdu.
- Nepoužívat do kompostu plevele, které již vytvořily semena nebo mají vitální oddenky (pýr, bršlice, svlačec). I když dojde ke zkompostování natí plevelů, semena si udržují životaschopnost i po několik let v kompostu.