Vistárie, exotická kráska z Východu
Vistárie je známá i jako sladký hrášek. Jde o vytrvalou, dřevnatou popínavou liánu, která patří do rozsáhlé skupiny bobovitých (Fabaceae), tedy stejně jako akát, hrách nebo jetel. Právě díky tomu spolupracuje s hlízkovými bakteriemi, s nimiž na svých kořenech dokáže fixovat vzdušný dusík přímo z půdy. To jí umožňuje růst i v chudších podmínkách.
Vistárie do Evropy dorazila v 18. století z Ameriky. Některé její exempláře se mohou při té správné péči dožít i 100 let. Výhonky rostliny mohou dorůst až úctyhodných 8-10 m, v případě čínské vistárie to však může být i více než 15 m.
Největším magnetem vistárie jsou její květy
Květy vistárie se shlukují do dlouhých, převislých hroznů, které mohou dosahovat délky od 25 do 60 cm, záleží na odrůdě. Samotné květy připomínají svým tvarem květy akátu. Kvete modře, fialově, růžově nebo čistě bíle. Když je vistárie v plném květu, je doslova obsypána tisíci, ne-li miliony jemných kytiček, jež spolu vytváří efekt květinového vodopádu. Rostlina obvykle kvete od přelomu května nebo června do konce léta. Potom, co odkvete, se na rostlině začnou utvářet dekorativní lusky, které jsou rovněž ozdobné a zůstávají na větvičkách i přes zimu. Aby vám však vistárie krásně kvetla, musíte se o ni správně starat. „Asi tou nejdůležitější věcí je výběr vhodného stanoviště a druhou, neméně důležitou věcí, je řez,“ radí Tomáš Vencálek z Botanické zahrady hlavního města Prahy.
Jak začít s pěstováním vistárie? Najděte jí u vás to správné místo
- Aby vám vistárie krásně kvetla, musíte jí v prvé řadě vybrat to správné místo. Vistárie miluje světlo, a to natolik, že pro své kvetení potřebuje minimálně 6 hodin přímého slunečního svitu denně. Najděte jí proto slunné stanoviště s jihozápadní expozicí. Na severní a východní straně jí může být příliš chladno. Ve stínu vám sice poroste, ale s květy se zde u ní rozlučte.
- Vedle slunce je stejně důležitá i půda, do níž rostlinu budete sadit. Vistárie preferuje hluboce zpracovanou, kyprou půdu s vysokým obsahem humusu.Půda by měla být mírně kyselá až neutrální. Před výsadbou je dobré půdu obohatit kvalitním kompostem.
- „Zásadní je, aby vistárie měla dostatek prostoru a pořádnou oporu, roste totiž poměrně rychle," doporučuje Tomáš Vencálek z Botanické zahrady. Za rok je schopná vyrůst klidně o 1-3 m, přičemž její výhonky jsou neuvěřitelně silné. Doslova se přichytí k čemukoliv v dosahu, a tak se neváhá omotat kolem okapů, satelitních antén, elektrických kabelů a může tak zničit dokonce i parapety nebo balkonové mříže. Pokud se proto rozhodnete pěstovat vistárii, dopředu si naplánujte a vybudujte velmi pevnou a robustní oporu. Pozor, vážně jí nestačí tenké dráty nebo chatrná mříž. Vistárie prostě potřebuje silnou pergolu, bytelný altán nebo pevnou konstrukci u zdi. Může jít i o silný vzrostlý strom. Pro výstavbu je nejvhodnější akátové nebo jiné velmi tvrdé dřevo.
Jak rozmnožit vistárii?
Vistárii je sice možné vypěstovat ze semen, ale je to časově náročná záležitost. Než takto vypěstovaná vistárie poprvé rozkvete, může to trvat i více než 10 let. Mnohem jednodušší je proto pořídit si již vypěstovanou sazenici z ověřeného zahradnictví. Takovou sazeničku pak zasaďte do předem připravené jámy, která je dostatečně prostorná pro její kořenový systém, zahrňte ji hlínou a dobře zalijte. Zajistěte jí okamžitý kontakt s připravenou oporou.
„S trochou trpělivosti si rovněž můžete rostlinu rozmnožit pomocí řízkování nebo hřížením. Řízkování se provádí koncem května, začátkem června, kdy jsou už vyzrálé výhony. Řízky by měly být aspoň 20 cm dlouhé," radí zahradník z Botanické zahrady hlavního města Prahy. Po ošetření stimulátorem růstu se dávají do písku nebo rašeliny a pro podporu kořenění se přikrývají mikroténovým sáčkem (aby byla zajištěna vyšší vlhkost vzduchu). „Hřížení je však mnohem jednodušší způsob množení. Stačí, když se jednoletý výhon trochu nařízne a posléze se přikolíčkuje do půdní rýhy, která se zasype rašelinou. Po uplynutí jednoho roku by měl být výhon zakořeněný. Pak už stačí výhon opatrně odstřihnout a vyjmout kořenový bal," pokračuje Tomáš Vencálek.
Jak se o svou vistárii starat?
Jakmile usadíte vistárii na své místo, není už následná péče nijak extrémně složitá, vyžaduje však pravidelnost. Zejména v období sucha a především v prvních letech po výsadbě potřebuje pravidelnou zálivku. Nedovolte proto, aby půda okolo rostliny zcela vyschla. V žádném případě ji nehnojte dusíkatými hnojivy. Nadbytek dusíku by totiž vedl k bujnému růstu listů na úkor kvetení. Místo toho rostlinu hnojte hnojivy obsahující fosfor a draslík, které podporují kvetení. V době květu můžete vistárii přihnojovat minerálním hnojivem na kvetoucí rostliny každé 3-4 týdny. Na podzim vistárii pohnojte kompostem nebo hnojem. Nezapomeňte neustále kontrolovat, zda se její výhonky pnou po opoře, kterou jste jí připravili. Mladé výhonky navádějte tak, aby koruna získala vámi požadovaný tvar a aby se nezačala plazit tam, kde nechcete.
Nepodceňujte řezání a zazimování vistárie
Pokud si chcete zajistit bohaté kvetení a zároveň chcete mít rostlinu pod kontrolou, bez pravidelného prořezávání se v žádném případě neobejdete. Provádí se 2x ročně. „Hlavní řez se provádí na přelomu února a března. Spočívá v tom, že se u vistárie zkrátí větve na délku 3-4 listových pupenů. Dále se u vistárie provádí sanitární řez, který spočívá v odstranění všech suchých, poškozených, zmrzlých nebo nemocných výhonků,“ říká Tomáš Vencálek.
Druhý řez vistárie by měl proběhnout v létě, někdy mezi červencem a srpnem. V té době se zkracuje letošní přírůstek, tedy dlouhé zelené výhony. Krátí se zhruba o polovinu, a to tak, aby na zkráceném výhonku zůstalo 5-6 listů. Tento řez omezuje růst a podporuje vyzrávání dřeva i tvorbu květních pupenů pro příští rok. Pozor, během kvetení se vistárie neřeže.
Potřeba zazimování se týká především mladých rostlin. V prvních 3 letech jsou ještě choulostivé, a proto by se základna měla přikrýt vrstvou mulče, agrotextilií nebo slaměnou rohoží. Kolem kmene a ve spodní části výhonu můžete utvořit kopeček zeminy a zakrýt ho rohoží, která by měla sahat co nejvýše. Nicméně starší, dobře zakořeněné rostliny obvykle už tak důkladnou ochranu nepotřebují, val zeminy kolem báze jim však prospěje.
Co byste ještě měli o vistárii vědět a na co byste si měli dát pozor
Vistárie je okouzlující a poměrně nenáročná, přesto tu pro vás máme jedno varování. Je to jedovatá rostlina. Jedovaté jsou přitom všechny její části, tedy listy, výhonky, květy, dřevo, kořeny a dokonce i semena (ta nejvíce) obsažená v luscích. Jejich požití může způsobit nevolnost, bolest břicha, zvracení a průjem. Z těchto důvodů se nedoporučuje pěstovat v zahradách, kde se pohybují malé děti, nebo kde mají volný pohyb zvířata. Pro svou velikost není vistárie vhodná pro pěstování v malé zahradě. Jinak co se týká škůdců a nemocí, jde o poměrně odolnou rostlinu. Jak to však už bývá, i ona má své slabiny. Většina chorob je v jejím případě spojena s houbovým původem jako padlí, listová skvrnitost, hniloba kořenů nebo verticiliové vadnutí. Ze škůdců ji pak mohou pozlobit mšice, červci, svilušky, slimáci a šneci.
