Čím barvily naše prababičky prádlo? Možná vás překvapí, co všechno dokázaly obyčejné rostliny
Dokázali byste podle barvy květu poznat, jakou barvu z něj skutečně získáte?
Tip redakce
Pokud budete s rostlinnými barvivy experimentovat, veďte si malý zápisník s názvem rostliny, datem sběru a výsledným odstínem. Při dalším pokusu tak snadno zjistíte, co vám fungovalo nejlépe.
Přírodní barviva z rostlin mají za sebou tisíce let historie
Než se objevila syntetická barviva, lidé hledali barvy všude kolem sebe. Nejdřív v hlíně a sazích, později také v rostlinách. Rostlinná barviva se používala k barvení látek, potravin, dřeva i kůží a našla uplatnění také při výrobě barev a líčidel. Archeologické nálezy ukazují, že barvené textilie znali lidé už ve starověku, takže dnešní záhon barvířských rostlin navazuje na opravdu staré řemeslo.
Jeden záhon může nabídnout překvapivě pestrou paletu
Na první pohled by člověk čekal, že jedna rostlina dá jednu barvu. Ve skutečnosti záleží na způsobu zpracování, množství použitého materiálu i době, kterou vlákno stráví v barvicí lázni. Z borytu lze například získat modré a zelené odstíny, z rmenu žluté, hnědé i zelené a světlice nabízí žlutou i červenou. Příroda si zkrátka s jednou barvou nevystačí.
Barvířské rostliny nebyly jen okrajovou zajímavostí
Mezi známé druhy patří boryt, mořena, kručinka, rezeda nebo světlice barvířská. Některé z těchto rostlin byly ve své době natolik důležité, že ovlivňovaly obchod a pěstovaly se ve velkém právě kvůli získávání barevných pigmentů. Vedle barvířských vlastností se u části těchto druhů využívaly také další účinky, například v tradičním léčitelství. Pro zahradu jsou zajímavé i dnes, protože každý druh přináší jiný vzhled, květ i kus historie.
Přírodní barviva z rostlin: Modrá barva bývala cennější, než se dnes zdá
Dnes stačí otevřít obchod s barvami a modrý odstín máme během několika minut. V minulosti však představovalo získání syté modři mnohem složitější práci a významným zdrojem barviva byl boryt, později také dovážené indigo. Právě konkurence mezi domácím borytem a indigem hrála v evropské historii barvířství významnou roli. I obyčejně vypadající rostlina tak mohla mít větší cenu, než by člověk při pohledu na záhon čekal.
Světlice umí barvit žlutě i červeně
Světlice barvířská je dobrým příkladem toho, proč nelze rostlinná barviva posuzovat jen podle barvy květu. Její květy obsahují vodou rozpustné žluté látky i červený karthamin, který se získává jiným postupem. Pro získání červeného odstínu bylo nejprve potřeba žluté barvivo z květů odstranit, a teprve potom pracovat se zbývajícím červeným pigmentem. Světlice se historicky používala při barvení textilií i v kosmetice.
Kdo chce experimentovat, měl by začít na přírodním vláknu
Domácí barvení není nutné brát jako pokus o výrobu dokonale stejné látky, jakou koupíte v obchodě. Naopak právě proměnlivost odstínů patří k jeho kouzlu. Pro první pokusy se hodí přírodní vlákna, například len nebo vlna, protože rostlinná barviva na nich mohou vytvořit výraznější výsledek než na mnoha syntetických materiálech. Vyplatí se začít s malým vzorkem, protože stejná rostlina může při jiném postupu překvapit úplně jiným odstínem.
Přírodní barviva z rostlin vracejí zahradě další smysl
Přírodní barviva z rostlin připomínají, že zahrada nemusí být jen okrasná nebo užitková v tom nejběžnějším slova smyslu. Záhon s borytem, mořenou, světlicí nebo dalšími barvířskými druhy může být zároveň krásný, poučný i inspirativní pro vlastní pokusy. Až se příště podíváte na výrazně kvetoucí rostlinu, možná vás napadne jiná otázka než obvykle: jakou barvu by z ní asi dokázali získat naši předci?
Možná se příště na obyčejný květ podíváte trochu jinak a začnete přemýšlet, jakou barvu se v něm příroda rozhodla ukrýt.
