Indigovník poskytoval jedno z nejslavnějších přírodních modrých barviv na světě. Jeho indigo bylo tak cenné, že v Evropě soupeřilo s domácím pěstováním borytu.
Šafrán byl známý nejen jako vzácné koření, ale také jako zdroj výrazného žlutého barviva. Už ve starověku se jeho barva používala také při barvení oděvů.
Rezeda se v minulosti využívala jako zdroj žlutých odstínů pro barvení textilií. Na zahradě nepůsobí okázale, její význam však byl kdysi mnohem větší, než napovídá její nenápadný vzhled.
Kručinka patří mezi tradiční rostliny používané k získávání žlutého barviva. Její květy zároveň dokážou zahradu rozzářit i bez toho, aby z nich člověk cokoli vyráběl.
Mořena byla po dlouhou dobu ceněná především jako zdroj červených odstínů. Barvivo se nezískávalo z nápadných květů, ale hlavně z kořenů rostliny.
Přírodní barviva z rostlin se po staletí používala k barvení látek i výrobě barev a některé druhy dnes můžete pěstovat přímo na vlastní zahradě
Nenápadně žlutě kvetoucí rmen dokáže nabídnout překvapivě širokou barevnou škálu. Podle postupu se z něj získávaly žluté, hnědé i zelené odstíny.
Světlice ukazuje, že barva květu nemusí prozradit všechno, co rostlina skrývá. Historicky se z ní získávalo žluté i červené barvivo používané například na textilie.
Boryt patřil mezi nejdůležitější evropské rostliny pro získávání modrého barviva. Z jedné rostliny přitom lze podle způsobu zpracování získat i další odstíny.
Záhon plný barvířských rostlin ukazuje, že zahrada nemusí být jen pastvou pro oči. Některé květy, listy i kořeny v sobě ukrývají pigmenty, z nichž lidé po staletí získávali přírodní barviva z rostlin.
