Tyhle pokojovky přežily socialismus, devadesátky i naše chyby. A pořád vypadají skvěle
Aspidistra: Nezničitelná klasika mezi pokojovými květinami
Aspidistra je přesně ta rostlina, která by přežila i konec civilizace, protože by si toho ani nevšimla. V babičkovských bytech stála většinou někde, kam nikdo dobrovolně nechodil. V chodbě, v koutě, vedle kredence. Přesto vypadala důstojně. Listy měla lesklé, klidné, jako by říkaly: já tady budu i po tobě.
Její péče je až podezřele jednoduchá. Aspidistra snese málo světla, občasné sucho i to, že se o ni celé týdny nikdo nezajímá. Zalévat stačí až ve chvíli, kdy substrát vyschne. A hnojení? Když si vzpomenete, dobrý. Když ne, taky dobrý. Tohle je rostlina pro lidi, co chtějí zeleň, ale zároveň chtějí mít čas i na život.
Klívie: Pokojová květina, která miluje řád a klid
Klívie byla v bytě našich babiček něco jako korunní klenot. Když rozkvetla, bylo to rodinné téma číslo jedna. Najednou se chodilo kolem květináče potichu, jako by v něm spal novorozenec. A když někdo utrousil, že to vypadá hezky, babička mohla skromně odpovědět, že to není nic těžkého. Což byla samozřejmě lež století.
Klívie má ráda řád. Nesnáší přelévání, nesnáší časté přesouvání a úplně nejvíc nesnáší chaos. Potřebuje světlé místo bez ostrého slunce a v zimě klidový režim, kdy se zálivka omezí. Když ji budete rozmazlovat nevhodným způsobem, vyhlásí tichý protest a nevykvete. A vy se pak můžete tvářit, že to nevadí. Vadí.
Tchýnin jazyk: Nejodolnější pokojová květina do bytu
Tchýnin jazyk je legenda. Vypadá jako zelená zbraň a chová se podobně. Nepůsobí dojmem, že potřebuje péči. Spíš budí dojem, že vy potřebujete jeho souhlas, abyste vůbec mohli zalít. Babičky ho milovaly, protože byl nezničitelný. A taky protože symbolicky dokonale seděl do domácnosti. Tvrdý, přísný, ale vlastně spolehlivý.
Zalévá se minimalisticky. Když si nejste jistí, jestli zalít, tak nezalévejte. Tchýnin jazyk odpustí sucho, ale přelití mu připadá jako osobní urážka. Snese polostín i horší světelné podmínky, proto často bydlel v předsíních. Jestli hledáte pokojovou rostlinu pro lidi, co zapomínají, tohle je přesně ona.
Zelenec: Pokojová květina, která si vyrábí vlastní potomky
Zelenec byl v babičkovských bytech skoro povinná výbava. Často visel v závěsu nebo seděl na parapetu a házel kolem sebe pruhované listy jako superstar. A pak přišlo kouzlo: šlahouny s malými rostlinkami. To byla babičkovská radost. Protože co je lepší než pokojová rostlina, která vám sama vyrábí další pokojové rostliny?
Zelenec má rád světlo, ale ne přímý úpal. Zalévat je potřeba pravidelněji než u aspidistry, ale pořád platí, že půda nemá být rozmáčená. Když mu hnědnou konce listů, často je to reakce na suchý vzduch nebo tvrdou vodu. Zelenec je takový sympatický stěžovatel. Nezhroutí se, jen vám decentně naznačí, že by ocenil trochu lepší servis.
Fíkus benjamín: Krásná pokojová květina, která nesnáší změny
Fíkus benjamín vypadal vždycky reprezentativně. Stromkový vzhled, pěkná koruna, listy lesklé jak boty po vojně. Babičky ho měly rády, protože působil dospěle. Seriózně. Jako že domácnost je v pořádku a život je pod kontrolou. Jenže fíkus je zároveň mistr v psychologických hrách.
Jakmile změníte podmínky, začne opadávat. Přenesete ho o metr? Opadá. Otevřete okno? Opadá. Změníte rytmus zálivky? Opadá. Péče o něj je o stabilitě. Potřebuje světlé místo bez ostrého slunce a rovnoměrnou zálivku, kdy substrát mezi zaléváním mírně proschnul. Pokud mu dáte klid, odmění se krásou. Pokud mu dáte stres, udělá vám doma podzim.
Dračinec: Nenáročná pokojová květina s exotickým vzhledem
Dračinec vypadá jako rostlina, kterou by si člověk přivezl z tropů, kdyby měl rozpočet na tropy. A přitom je to šikovný bytový dříč. Kmínek, chochol listů, někdy pruhy, někdy barevné okraje. Vypadá efektně, ale není přehnaně náročný. Proto patřil k miláčkům domácností, kde se chtělo mít hezky, ale zároveň se nikomu nechtělo pořád něco řešit.
Dračinci vyhovuje rozptýlené světlo a střídmá zálivka. Vodu potřebuje až ve chvíli, kdy vršek substrátu proschne. Když mu žloutnou spodní listy, často to není konec světa, ale běžný proces. Dračinec není hysterka. Spíš tichý profesionál. Vypadá dobře a nevyžaduje, abyste mu psali deníček.
Potos: Rychle rostoucí pokojová květina pro moderní interiéry
Potos je ta rostlina, která z obyčejného bytu udělá džungli rychleji, než stihnete dojíst oběd. Babičky ho často dávaly na skříně a police, odkud se elegantně spouštěl dolů. A čím víc se spouštěl, tím větší měl ambice. Jestli něco v domácnosti umělo růst s radostí, byl to právě potos.
Na péči je jednoduchý. Snese polostín, ale nejhezčí je na světlejším místě. Zalévejte, až když substrát zčásti proschnul. A jestli chcete, aby byl hustý, klidně ho občas zkraťte. Řízky můžete dát do vody a brzy budete mít další rostlinu. Potos je přesně ten typ zeleně, která vám dá pocit úspěchu, i když jste jinak člověk, co spálí i kaktus.
