Co to je klokočí a po jakém ovoci vyrostly princezně velké uši nebo hodně dlouhý nos

Oskeruše

Namyšlená princezna, která byla potrestána. Takových motivů pohádek je mnoho, ale jaké ovoce princezna snědla, když jí narostly veliké uši anebo dokonce hodně dlouhý nos? Byla to „hruštička“ jeřábu oskeruše (Sorbus domestica), který je na našem území ohroženým druhem. Jeho výskyt je zaznamenán na jihu a ve střední Evropě. Tyto stromy se vyznačují dlouhou délkou dožití až několik stovek let. Vzrostlé oskeruše mohou mít výšku až dvacet metrů s rozlehlou korunou. Podzimní plody oskeruší mají vejčitý, hruškovitý nebo kulatý tvar. Stromy začnou plodit po deseti až patnácti letech od výsadby. Nejlépe se oskeruším daří v propustné hlinitopísčité půdě, potřebují slunné stanoviště s velkým životním prostorem. Po výsadbě, v prvních letech, se provádí výchovný řez, aby se zapěstovala pravidelná koruna. Oskeruše kvetou v květnu v chocholičnatém květenství. Z plodů se vaří marmelády, povidla, kompoty. Obsahují hodně šťávy, takže jsou výbornou surovinou na výrobu šťáv a moštů. Staří vinaři si oskeruše vysazovali blízko svých vinohradů jako symbol dlouhého a houževnatého života.

 

Zajímavost:  kvalitní, v Evropě nejtvrdší dřevo jeřábu oskeruše má skvělou rezonanci, a proto se z něj vyráběly hudební nástroje, používalo se v truhlářství nebo řezbářství. U nás jsou oskeruše ve volné přírodě chráněny jako ohrožený druh. Na Slovácku na vrchu Žerotín (nedaleko Strážnice) roste pravděpodobně nejmohutnější a nejstarší jeřáb oskeruše. Stáří se odhaduje na pět stovek let s obvodem kmenu 4,6 metrů s názvem Adamcova oskeruše.

Klokočí

Kdo by neznal text písně „po babičce klokočí“ z textařské dílny Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra? Píseň známe všichni, ale víme, co je klokočí? Docela obyčejné hnědé kulaté semeno keře klokoče zpeřeného z čeledi klokočovité. Klokoče byly zcela běžným keřem v naší krajině. Jeho tvrdé dřevo se často používalo v řezbářství. V dnešní době se vysazují klokoče do volné přírody nebo do zahrad. Pěstuje se především klokoč zpeřený (Staphylea pinnata). Je to nenáročný keř, kterému se nejlépe daří v mírně alkalické půdě v teplejších krajích. Najdeme ho na okrajích listnatých lesů na jihu Moravy, v Posázaví, Polabí a v oblasti Bílých Karpat. Klokoč potřebuje spíše polostín než přímé slunce a dorůstá až pět metrů. Ač je vzhledem docela obyčejný keř, jeho květenství je krásné. Na dlouhých stopkatých latách vykvétají bílé kvítky, které omamně voní a lákají hmyz. Rozmnožuje se semeny.

Zajímavost: Proč klokočí? Semena klokoče, která se nachází v tobolkách uschlých plodů, při větru chrastí – klokotají. Z tvrdých semen se vyráběly šperky a hlavně růžence.

Zdroje:www.agromanual.czwww.straznice-mesto.cz, autorský text

Naše krásná zahrada

Předplatné časopisu Naše krásná zahrada