Nejkrásnější zahrada, jakou kdy herečka měla: Jana Paulová žije jako ve filmu
Jak Jana Paulová získala dům s klavírním osudem
Když si Jana Paulová a její rodina vybírali domov, nešlo jen o počet místností nebo orientaci na světové strany. Šlo o příběh, který se do zdí vepsal už dávno před nimi. Předchozí majitelka totiž nebyla jen tak někdo, byla to klavíristka, pro kterou její otec dům s láskou postavil. A protože osud má smysl pro humor i pro harmonii, stačilo zmínit, že u Paulových se na klavír hraje v podstatě v každé generaci.
„My jsme řekli, že můj muž je klavírista a moje dcera že je klavíristka, tak řekla ano, tatínek měl takovou představu, že tam v rohu bude stát to křídlo,“ svěřila se Jana Paulová, co nakonec rozhodlo o prodeji domu.
Dům tak zůstal v rukou lidí, kteří vědí, co je to fortissimo i pianissimo, a zahrada se stala přirozeným prodloužením tohoto uměleckého mikrosvěta. Je to zkrátka místo, kde se místo okopávání brambor raději ladí tóny, a příroda kolem to moc dobře cítí.
Jana Paulová přiznala svůj zahradnický neúspěch
Každý začínající majitel pozemku má občas takové ty naivní ambice, že se stane soběstačným pěstitelem a bude krmit široké okolí vlastní bioprodukcí. Jana Paulová nebyla výjimkou a po nastěhování se s vervou vrhla na zakládání záhonů.
„Založila jsem záhon, nasela jsem tam všechno, co jsem myslela, že bych pak mohla jíst. Ale nikdo mi neřekl, že třeba taková mrkev se má jednotit,“ prozradila se smíchem. Jenže jak už to bývá, teorie narazila na tvrdou realitu nedostatku informací.
Výsledek byl sice bio, ale esteticky i prakticky naprosto nepoužitelný. Tímto krátkým intermezzem skončila éra Jany jako aktivní zemědělkyně. Dnes už se pohybu na zahradě vyhýbá obloukem, pokud tedy nejde o přesun od bazénu k lehátku. Upřímně přiznává, že na tyhle kousky není ten správný člověk, a místo mozolů na rukou raději investuje do profesionálů, kteří z jejího pozemku dělají vizuální nádheru bez jejího přičinění. Svou zahradu považuje za místo odpočinku, ne práce.
Jana Paulová spoléhá na odborníky a moderní techniku
V mnoha domácnostech je sekání trávy zdrojem nekonečných sporů o to, kdo je víc unavený a čí řada to vlastně je. U Paulových tohle drama vyřešila technika. Robotická sekačka se stala tichým hrdinou, který zachránil rodinný mír a udržuje trávník v kondici, o jaké se běžnému smrtelníkovi jen zdá. Jana si totiž potrpí na to, aby zahrada vypadala skvěle, ale odmítá být jejím otrokem.
„Já miluju, když je zahrada nádherná a ona je opravdu krásná, ale díky tomu, že mám úplně skvělý lidi, který se o ni starají,“řekla bez okolků. „Vždycky přijdou jednou za čas a stříhají ty moje keře do různých tvarů. A jak už ta zahrada prorostla a jak je členitá, tak je fakt nádherná,“ dodala.
Cedr na zahradě Jany Paulové se stal dominantou celého pozemku
Pokud má zahrada Jany Paulové nějakého skutečného krále, pak je to bezpochyby cedr. Tenhle strom je s rodinou spojený víc, než by se na první pohled zdálo. Kdysi si ho přivezli ze své předchozí zahrady a s malou dušičkou ho přesadili, i když jim odborníci pravděpodobně moc šancí nedávali. Jenže tenhle jehličnan má tuhý kořínek a v novém domově se mu zalíbilo natolik, že se začal rozpínat s drzostí nájemníka, který neplatí nájem a ještě si zabírá nejlepší místa v lednici.
„Ten cedr nás jednou ze zahrady úplně vytlačí. My jsme ho navíc vysadili na jedné části té zahrady a pak jsme ho přesadili jinam, a přesto přežil. A rozrůstá se tak, že se obávám, že za chvilku budeme muset všechno ostatní dávat pryč, aby se tam vešel,“ směje se Jana.
Jana Paulová si užívá luxusní zahradu s bazénem a výhledem do lesa
Vrcholem relaxace je pro Janu místo, kterému s oblibou říká plovárna. Zapomeňte na nafukovací bazénky z hobbymarketu. Tady mluvíme o bazénu obloženém bílým francouzským travertinem, který evokuje atmosféru luxusních sídel na jihu Evropy. Jana je vášnivá plavkyně. Voda je tak pro ni elementem, který ji dokáže po náročném pracovním dni spolehlivě hodit do klidu.
Když se k tomu přidá fakt, že dům stojí v těsné blízkosti lesa, vzniká naprosto unikátní kombinace čerstvého vzduchu a středomořského stylu. Je to její soukromý azyl, kde se místo učení scénářů raději kochá tou nádherou kolem. A právě v tom spočívá její tajemství svěžesti. Jana Paulová se totiž odmítá udřít na zahradě, aby pak neměla sílu si ji užít.
