Aleš Cibulka má na chalupě jasná pravidla. Sekačku Michalovi nesvěří, nejhorší jsou ale shnilá jablka

Tip redakce

Pokud vám na zahradě zůstává spadané ovoce, kontrolujte ho pravidelně a odstraňujte dřív, než začne hnít. Při úklidu noste uzavřenou obuv a rukavice; u ovoce, kolem kterého létá hmyz, postupujte opatrně a zbytečně ho nerozrušujte.

Aleš Cibulka se k chalupaření vrátil až po letech. Dnes už by bez něj nebyl

Chalupaření má pro Aleše Cibulku zvláštní kouzlo. K venkovskému životu měl blízko už od dětství, jenže tehdy si ještě nedokázal představit, že mu jednou bude vlastní zahrada a chalupa tolik chybět. Rodinnou chalupu totiž dobře znal, ale jako dítě tam trávil tolik času, že mu později pobyt na venkově na nějakou dobu zevšedněl. Nakonec ale zjistil, že mu právě tohle místo v životě schází, a rozhodl se s partnerem Michalem pořídit si vlastní zázemí.

„Rodiče měli chalupu, kterou koupili, když jsem se narodil. Ale jak to tak nějak bývá, jak tam člověk pořád jezdí, nějak ho to omrzí. Po letech jsem ale zjistil, že mi chalupa chybí, tak jsme si s Michalem pořídili vlastní.“

Dnes už si společné chvíle na chalupě užívají po svém. Nejde jen o odpočinek, posezení na zahradě nebo sezonní úrodu. K venkovskému životu patří také spousta práce, kterou si oba rozdělili poměrně svérázným způsobem. A jak Aleš prozrazuje, některé věci mají jasně daného majitele.

Na zahradě má Aleš Cibulka vlastní pravidla. Sekačku partnerovi nesvěří

Dvouhektarový park byste u Aleše s Michalem sice nenašli, jejich zahrada má ale úctyhodných 2 000 metrů čtverečních. A taková plocha už vyžaduje pořádný systém. Aleš si práci kolem sekání trávníku dokonale zorganizoval a na svůj zaběhnutý postup nedá dopustit. Zajímavé přitom je, že muž, který si za volant běžného auta nesedne, nemá problém ovládat zahradní techniku.

„Na zahradě to máme rozdělené. Michal nesmí sáhnout na sekačku, protože to je moje práce. A fór je v tom, že já nemám řidičák. A tak jediné motorové vozidlo, které řídím, je naše sekačka. A na zahradě, která má 2 000 metrů, mám dokonale propracovaný systém, jak posekat a kde co udělat. Na to si sáhnout nenechám.“

Jenže sekáním rozdělování zahradních povinností zdaleka nekončí. Aleš má totiž o rostlinách a jejich péči vlastní představu, zatímco Michal se v zahradnickém názvosloví tolik neorientuje. Některé rostliny proto raději nechává na starosti zkušenějšímu partnerovi. S konví v ruce ovšem může na zahradu vyrazit bez obav. „Zahrada je moje, Michal moc nechápe rozdíl mezi jednoletkou a dvouletkou, to mu musím složitě vysvětlovat. A co není trvalka, to u něj nemá nárok na přežití. Takže jediné, co mu dovolím, je zalévat. A to dělá poctivě.“

Jabloně, hrušky i švestky. Největší radost letos udělal starý ořech

Zahrada u chalupy není jen místem pro odpočinek a sekání trávníku. Rostou tu také ovocné stromy, které každoročně přinášejí pořádnou úrodu. Aleš s Michalem mají jabloně, hrušně i švestky, takže o domácí ovoce nemají nouzi. Zvláštní vztah má Aleš také ke starému ořešáku, který na pozemku roste už několik generací a letos předvedl opravdu nečekanou úrodu.

„Na zahradě máme jabloně, hrušky i švestky, sklidili jsme ořechy. Ořešák bude mít příští rok kulatiny. Naši předkové ho vysadili v roce 1947, bude mu osmdesát let. Ale letos, jak byla vedra a sucha, jsme chodili okolo stromu, dlouho to vypadalo, že úroda žádná nebude, a pak najednou bum a bylo ořechů mnoho. Rozplodil se neskutečným způsobem.“

Neuvěříte, jaký úkol má Michal Jagelka na své zahradě. Zabírá mu několik hodin a nikoho k tomu nepustí

www.nkz.cz

Shnilá jablka plná vos? Tuhle práci by Aleš Cibulka nejraději přenechal někomu jinému

Když máte na zahradě několik ovocných stromů, radujete se z každé plné mísy domácí úrody. Jenže s jabloněmi přichází také povinnost uklízet ovoce, které spadne na zem a postupně začne hnít. A právě tady končí veškerá romantika venkovského života. Zvlášť když se do rozkládajících se jablek pustí vosy a kolem stromů se začne šířit typická vůně kvasícího ovoce.

„Jestli něco na zahradě oba dva opravdu nemusíme, tak je to sbírání shnilých jablek. Nám nevadí sekání, štípání dřeva, práce kolem zahrady. Ale sbírání shnilých jablek plných vos a už to kvasí, to je podle mě nejhnusnější práce. A nemusíme ani hrabání listí, ale udělat se to musí.“

Aleš tak rozhodně nepatří mezi chalupáře, kteří by se práci vyhýbali. Sekání, štípání dřeva ani běžná údržba zahrady mu nevadí. Jenže sbírání rozbředlých jablek je zkrátka jiná disciplína. A podzimní úklid listí mu s Michalem také příliš k srdci nepřirostl. Naštěstí mají na zahradě i činnosti, které jim přinášejí mnohem větší potěšení. Třeba sklizeň hub a další lesní poklady.

Na houby chodí rád, borůvky mu ale připomínají dětství, na které nezapomněl

Les v okolí chalupy nabízí spoustu příležitostí k houbaření a Aleš si letošní sezonu samozřejmě nenechal ujít. Doma má díky tomu zásoby hub na několik způsobů. Jenže zatímco on si na houbových pokrmech pochutná, jeho partner Michal pro ně příliš pochopení nemá. A tak se občas musí smaženice připravovat tak trochu v utajení.

„Na houbách jsem letos samozřejmě byl. Michala nepřesvědčím, protože ten zastává názor, že když je něco v lese a čůraj na to lišky, tak to nemůže být nic dobrého. Takže když si dělám smaženici, musím tajně, protože mu to nevoní. Ale mám nasušeno, zavařeno a nikdo mi to neužírá.“

S borůvkami je to u Aleše o něco složitější. Přestože jich mají v okolních lesích dostatek, k jejich sbírání se příliš nehrne. Za všechno může vzpomínka na dětství, kdy se z nevinného rodinného sběru stávala tak trochu soutěž. A zatímco ostatní poctivě plnili hrníčky, tatínek měl svůj vlastní způsob, jak nasbírat mnohem víc. Jenže následné přebírání úlovku už taková zábava nebyla.

„Máme plný les borůvek, ale já k tomu v dětství získal odpor. Když jsem byl malý, sbírali jsme já, maminka i brácha poctivě do hrníčku, zatímco náš táta česal hřebenem, což se dnes nesmí, a byl za kinga, kolik toho má. A my to potom museli přebírat. Borůvky mám rád, máme skvělou sousedku, která na ně chodí a vždycky donese koláč. A to je velká dobrota.“

Tenhle koníček pomáhá Josefu Maršálkovi zvládat pracovní stres. Se slimáky bojuje po svém. Výsledek ho překvapil

www.nkz.cz

Chalupa není jen odpočinek. Aleš Cibulka si svůj kousek venkova užívá po svém

Společná chalupa s Michalem je pro Aleše Cibulku místem, kde si může odpočinout od pracovního ruchu, věnovat se zahradě a užívat si obyčejné radosti venkovského života. Kromě domácího ovoce a zásob hub k němu patří také drobné každodenní rituály, vlastní systém práce a rozdělení povinností, o kterém se zřejmě příliš vyjednávat nemusí. 

Na chalupě si Aleš Cibulka s Michalem užívají úrodu i společné chvíle, a když přijde na zahradní povinnosti, každý přesně ví, co je jeho práce.

Podívejte se do galerie, jak si Aleš Cibulka užívá chalupu, zahradu i úrodu a proč sekačku partnerovi nesvěří.
GALERIE: Aleš Cibulka na chalupě ukázal svůj zahradní systém. Sekačku partnerovi nesvěří a shnilá jablka nesnáší
Video tipy pro spokojenou zahradu od redakce Naše krásná zahrada