Pokojovky z Ikey s ní vydržely 17 let. Martina Hudečková se přitom označuje za mizernou pěstitelku
Tip redakce
Pokud se na chalupu dostanete jen občas, vybírejte rostliny nejen podle odolnosti, ale i podle stanoviště. Na slunném a suchém místě se bude dařit jiným druhům než ve stínu. Před nákupem si proto ověřte, kolik slunce a vláhy konkrétní rostlina potřebuje. Ani nenáročná květina totiž nemusí prospívat všude.
Martině Hudečkové bylinky nevoní. Proč by je přesto chtěla za oknem?
Bylinky jsou pro spoustu lidí nepostradatelnou součástí kuchyně, Martina Hudečková to ovšem vidí úplně jinak. „Nemám ráda bylinky, protože mi nevoní. Ze zásady je nepoužívám, při vaření maximálně kmín nebo papriku, ale bez bylinek se mile ráda obejdu,“ přiznává s odzbrojující upřímností. Zatímco jiní si pochvalují vůni čerstvé bazalky nebo rozmarýnu, ona by se bez nich v kuchyni klidně obešla. Jako dekorace ale mají u ní bylinky úplně jinou pozici: „Líbí se mi, jak mají hospodyňky bylinky za oknem, a chtěla bych je taky.“
Muškáty musely být za oknem, na zahrádce kralovaly okurky
Vztah k rostlinám se u Martiny začal utvářet už v dětství. Babička sice nebyla žádná zapálená zahradnice, jednu tradici ale dodržovala. Muškáty za okny jednoduše musely být. Na zahrádce pak rostly macešky a především okurky, kterých bylo doslova všude plno. „Babička moc nezavařovala, okurky pěstovala hlavně na jídlo. Děda je totiž zbožňoval,“ vzpomíná Martina. Žádné desítky sklenic ve sklepě, zkrátka zahrádka podle rodinných chutí.
Slimáci na chalupě? To je boj, který Martina rozhodně nevyhrává zadarmo
Zahrada na chalupě má své kouzlo, jenže také své nezvané návštěvníky. A v případě Martiny Hudečkové jde o pořádně nenasytnou armádu slimáků. Protože se na chalupu dostane jen občas, nemůže si dovolit pěstovat rostliny, které potřebují pravidelnou kontrolu a péči. „Ty mrchy mi sežerou úplně všechno,“ říká bez obalu. Když se rozhodla vypěstovat slunečnice, musela jejich okolí doslova obsypat, aby se k nim slimáci nedostali. I obyčejné květiny totiž dokážou na zahradě rozpoutat malou válečnou operaci.
Růže a floxy: Rostliny, které si poradí i bez každodenní péče
Přesto se Martina své zahrady nevzdává a vybírá si rostliny, které jí dělají radost a zároveň nevyžadují neustálou pozornost. „Mám ráda popínavé i keřové růže a oblíbila jsem si také floxy, které slimákům příliš nechutnají,“ přiznala. Právě odolnost je pro ni zásadní, protože pravidelné zalévání během nepřítomnosti by bylo na chalupě komplikované. „Floxy to zvládají i beze mě, ty vydrží a růže vlastně taky,“ vysvětluje. Na klasické záhony proto rezignovala: „Záhony nemám, protože bych se o ně nestíhala starat.“
Pokojovky z IKEA přežily s Martinou už sedmnáct let
V Praze se Martina Hudečková věnuje především pokojovým rostlinám, i když se za zkušenou pěstitelku rozhodně nepovažuje. „Jsem strašně mizerná pěstitelka. Ale tyhle kytičky se rozhodly, že se mnou prostě budou,“ směje se. A má pro to docela přesvědčivý důkaz: před sedmnácti lety si v IKEA koupila tři pokojové rostliny a všechny má dodnes. To už je skoro vztah na celý život! Zatímco některým lidem usychají i nenáročné pokojovky, ty Martininy zjevně pochopily, že jejich majitelka sice nemá pěstitelské ambice, ale společné soužití jim docela vyhovuje.
Martina Hudečková si užívá podzimní výzdobu. Dýně ale raději nechává na neteřinkách
Podzim má Martina ráda také díky výzdobě, která dokáže proměnit domov v útulné místo plné barev. Dušičky ale vnímá trochu jinak než jako jedinou příležitost zavzpomínat na blízké. „Vzpomínku na blízké neomezuji jen na Dušičky. Ty pro mě, asi jako pro většinu lidí, znamenají zejména tu nepsanou povinnost objet hřbitovy a postarat se o hroby, aby dobře vypadaly,“ popisuje.
Podzimní dekorace si naopak užívá naplno, ačkoli do dlabání dýní se sama příliš nehrne. Tuhle disciplínu s velkou radostí přenechává neteřím, které se do ní pouštějí s nesmírným nadšením. A tak zatímco na chalupě svádí boj se slimáky a v kuchyni se bylinkám vyhýbá obloukem, podzimní atmosféru si Martina rozhodně nenechá ujít.
I když Martina Hudečková nepatří mezi zapálené pěstitelky, její příběh ukazuje, že radost z rostlin si může najít každý po svém.
