Marie Retková žije uprostřed divočiny: Na zahradě má olivovník a srnky k ní chodí na hostinu
Na její zahradě potkáte srnku dřív než souseda.
Rychlý přehled
Marie Retková žije na samotě uprostřed přírody
Zahradu sdílí se srnkami i další zvěří
Pěstuje odolné rostliny místo zeleniny
Překvapením je olivovník na Šumavě
Tip redakce
V přírodní zahradě volte odolné rostliny.
Smířte se s tím, že část úrody připadne zvířatům.
Oplocení není vždy nutné – záleží na přístupu.
Marie Retková si užívá volnou přírodu a návštěvy zvířat
Místo klasického plotu má oblíbená hlasatelka kolem chalupy volnou přírodu, což v praxi znamená, že její záhony fungují jako bezplatný bufet pro srnky a zajíce. Pěstování zeleniny proto brzy vzdala a raději se soustředí na odolnou krásu, která přežije i nájezdy místních obyvatel lesa.
Divoká zahrada na samotě vyžaduje od majitelky odvahu i nadhled
Když Marie Retková poprvé zůstala na chalupě uprostřed lesů sama, každý praskot větvičky jí naháněl husí kůži. Dnes už se nad nočními zvuky jen usmívá a užívá si klid místa, které s manželem postupně vybudovali z bývalých chlévů a staré usedlosti na úpatí Šumavy.
„Už jsem si zvykla. Na začátku, když manžel odjel, tak jsem poslouchala obvyklé zvuky a bylo to tak strašný, že jsem okamžitě přestala poslouchat, protože bych se pokakala strachy. Ale dneska už se nebojím. Ale já tam nebývám často sama, manžel už se odtamtud skoro nechce hnout, takže jsme tam spolu. Já tak jednou týdně do Prahy a zase zpátky,“ přiznává se smíchem.
Marie Retková říká, které rostliny přežijí slimáky i nájezdy zvěře
Pokud by se udílely medaile za vytrvalost v lezení po fasádě, šumavští slimáci by u Retků vyhráli zlato. Marie brzy zjistila, že s těmito slizkými návštěvníky se nedá bojovat silou, ale jedině chytrou strategií. A také výběrem květin, které jim prostě a jednoduše vůbec nechutnají.
„Jsem vášnivá kytičkářka. V korytech mám pelargonie, ale zase je to modifikovaný tím, že tam máme spoustu slimáků, takže jenom pelargonie nežerou. To je vyzkoušený. Ostatní, jako třeba petúnie, musí být v oknech, tam se slimáci nevyplazí,“ vysvětluje Marie Retková svou taktiku, jak udržet barevnou zahradu v kondici.
Proč Marie Retková nepřezimuje muškáty a sází nové
Zatímco někteří zahrádkáři tráví podzim pipláním sazenic v bedýnkách, Marie Retková na to jde pragmaticky. Drsný šumavský vzduch a omezený prostor ji naučily, že někdy je lepší začít každý rok s čistým štítem a dopřát si čerstvou várku květin z oblíbeného zahradnictví.
„Nezimuju. Já je chudinky vyhodím a další rok dojedu do zahradnictví a pořídím další generaci,“ konstatuje moderátorka bez okolků. Tato metoda jí šetří čas i nervy, které pak raději investuje do odpočinku pod vzrostlými stromy, které mají na jejím pozemku hluboké rodinné kořeny a svou vlastní historii.
Olivovník na Šumavě jako největší překvapení
Největším překvapením pozemku je vzrostlý olivovník, který byste v této nadmořské výšce čekali asi stejně jako palmu na Sněžce. Strom zde zasadil otec jejího manžela a k úžasu všech se mu daří skvěle, i když místo černých oliv nabízí spíše příjemný stín pro letní siestu.
„Máme na zahradě olivu, kterou tam zasadil manželův tatínek, který už dávno není mezi námi. Oliva vyrostla a my sedáme ve stínu olivy. Ale neplodí, je jen okrasný. A máme dvě nádherný azalky, který už jsou dva metry vysoký. Jedna je taková sytě červená a druhá žlutá a jsou opravdu krásný. Nijak se o ně nestaráme, malinko jsme je ostříhali, ale jinak se o ně nestaráme,“ popisuje Marie svou zelenou oázu.
Obří azalky Marie Retkové barví krajinu do žluta a červena
Dva metry vysoké keře azalek jsou důkazem, že když si rostlina najde své místo, nepotřebuje k životu armádu zahradníků. Tyto kvetoucí solitéry jsou každé jaro středobodem pozornosti a dokazují, že i na samotě u lesa může vzniknout barevný ohňostroj, který nepotřebuje žádnou chemii.
Stačí jim jen trocha vody a občasné zastřižení divokých výhonů, aby si udržely svůj tvar. Marie si cení hlavně jejich soběstačnosti, protože na chalupě chce hlavně žít a čerpat energii, nikoliv otročit nad záhony s motykou v ruce a řešit každé uschlé stéblo trávy.
Přírodní zahrada bez plotů
Absence oplocení dává této zahradě náboj. Hranice mezi civilizací a divočinou neexistuje. Je to místo, kde musíte počítat s tím, že ráno u terasy potkáte srnku, která vám právě ohodnotila kvalitu vašich čerstvě vysazených keřů svým mlsným jazýčkem.
Nepředvídatelnost a sepětí s přírodou dělají ze šumavské chalupy to pravé útočiště. I když Marii občas slimáci nebo mráz pozlobí, pocit svobody a posezení pod olivovníkem je pro ni nenahraditelným luxusem.
Možná právě v téhle nedokonalé divočině se skrývá zahrada, o jaké mnozí jen sní.
