Vlastní bydlení postupně přestavěli na hotel, zahradu budovala postupně a přesazováním
„V roce 1999 jsme s manželem po dlouhém hledání koupili pozemek, louku v Jizerských horách, který jsme si zamilovali právě díky výhledu,“ vypráví spolumajitelka Alena. Vybudovali jsme penzion, který jsme částečně sami obývali, současná restaurace s výhledem kdysi sloužila jako naše soukromá terasa. Předtím jsme provozovali pizzerii v Jablonci nad Nisou, a tak se s námi stěhovaly i stromky, které jsme úspěšně, a bohužel některé i bezúspěšně, přesazovali dál.“
„Postupně jsme v dalších letech penzion přistavovali, stejně tak přistavovali prvky na zahradě, až do současné podoby hotelu V Nebi. Každá přestavba měla určitý vliv i na stav zahrady, což nebylo příjemné. Největší negativní zásah do zahrady byl v roce 2018, kdy jsme budovali venkovní bazén s přelivovou hranou, ve svahu, a tím pádem po nájezdu bagru a nutných výkopech vzal za své již vzrostlý hlavní svah.“
„Samozřejmě jsme se pokusili rostliny zachránit, několik jich dokonce zůstalo na své původní pozici, ale spousta nepřežila. Zahrada vlastně vznikala postupně, přesazováním a novou výsadbou, spolu s přístavbami.“
S firmami to dnes není jednoduché i přes velký výběr
Dnes je na trhu sice obrovské množství firem, ale není to s nimi snadné. „Nebyli jsme schopni sehnat firmu, která by nám něco vyhotovila komplet, jedna dělá to, a druhá k tomu zase tohle. Když pak potřebujete řešit, že něco nefunguje, jeden svaluje vinu na druhého,“ posteskne si.
„Jezírka jsme si dělali sami a subdodávkami, protože tenkrát nebyl nikdo schopný zhotovit to celé. Obecně si dost věcí děláme sami, když je potřeba, manžel vezme do ruky sbíječku, a jde se opravovat dlažba. Za covidu, kdy jsme museli hotel uzavřít, jsme oprav stihli celkem dost,“ vzpomíná.
Jedna ze starých tújí vypovídá o svém stáří. Tento záhon vznikl rozsazováním trvalek a bylin, jako na zbytku zahrady tu rostou hezky smíchané pospolu okrasné i užitkové rostliny.
Co pro vás bylo nejnáročnější, proč jste si na zahradu nevzali architekty?
„Jako hotel závodíte s časem. Hosté nemohou šlapat po hlíně a vše je potřeba co nejrychleji. Po zničení svahu vedle bazénu jsem poptala oblíbené zahradnictví, kde mi řekli, že mohou až na podzim. Bohužel dokonce až následujícího roku“, směje se paní Alena. „Nezbylo mi narychlo nic jiného, než svahy osázet a vymyslet sama.“
„Také jsme bojovali s trávníkem, ten jsme potřebovali mít co nejrychleji zelený, ale stále nám po oseté zemi šlapali a odkládali věci dělníci,“ vzpomíná opět s úsměvem. Na horách roste všechno tak nějak pomaleji. Dnes v trávníku sem tam vykukují listy pampelišek, jetel i jitrocel, a vesele poskakují ptáci, hledající něco do zobáku.
„Pán ze zahradnictví mi dal spoustu tipů, a dokonce objel a ukázal různé výsadby. V první řadě jsme tedy rozmístili velké kameny a vybrala jsem solitéry, některé zůstaly z původní výsadby. Ty jsem doplnila různými, převážně půdopokryvnými rostlinami a skalničkami tak, aby vytvořily jakési koberečky, a každé roční období něco kvetlo nebo byla skalka něčím zajímavá. Horší je to s jarními cibulovinami, v zimě jsou tu až dva metry sněhu a chvíli trvá, než opadne.“
Mezi okrasnými keříky roste rybíz i bylinky, nemáme tu žádné mšice
Skvěle se zde na plném slunci daří levanduli a netřeskům, jež kvetou jako o závod, a všechny jsou doslova obalené pilnými včelami, čmeláky, motýli a dalšími opylovači. „S levandulí je práce, protože jí máme hodně a musí se dost stříhat. Nemáme tu ale žádné mšice, protože je odpuzuje, a také z ní vaříme v kuchyni,“ pyšní se.
Velmi zajímavým prvkem této zahrady je propojení okrasných a užitkových rostlin, které se vzájemně dokonale doplňují, a žádná z nich nepůsobí rušivě. „Manžel si přál i nějaké keře, které přinesou úrodu, tak jsem je nakombinovala,“ vypráví paní Alena. Pod zakrslým bukem tak najdeme například angrešt a rybíz, heřmánek v záhonu s růží a vysokými floxy, dále třeba jostu nebo muchovník. Dobromysl či mateřídouška doplňující skalničky jsou samozřejmostí.
Pod záhonem u jezírka rostou v kamínkách i jahůdky a na komentář, že tyto se divoce rozrůstají jako plevel, vesele odpovídá: „Ty nám naštěstí dost likviduje naše malá ani ne tříletá vnučka.“
Pohled dolů ke slanému jezírku. Světelných lamp ve tvaru bílé koule je zde více, sjednocují zahradu. Na zimu se musí kvůli velkému množství sněhu uklízet.
Inspiraci čerpá v Rakousku, zahrada by měla být uklidňující s přírodními prvky
Do tohoto hotelu si jezdí hosté především odpočinout, vypnout a načerpat síly. Je potřeba, aby se cítili uvolněně a měli možnost soukromí, ale zároveň aby byla zahrada přehledná. „Jsem spíše bourač,“ říká o sobě paní Alena a vysvětluje, že není potřeba za každou cenu držet nefunkční nebo nepotřebné věci. Má raději pořádek, a když je vše čisté, přehledné, jasné. Zároveň má ráda přírodní prvky, což dokazují například schody k jezírku.
„Tyhle kamenné nášlapy, ze kterých jsou schody, mají příběh,“ vypráví. „Koupili jsme je z nedaleké staré Svárovské tkalcovny, používaly se při výrobě, proto mají ty díry.“ Svárovská tkalcovna je známá stávkou dělníků v roce 1870. Nášlapy jsou příjemné při chůzi bosou nohou a nekloužou. Dole navazují kamínky a dřevěná terasa z modřínu.
„Nejvíce inspirace jsme načerpali v Rakousku, miluji totiž horské túry, tamější zahrady a přírodu,“ prozrazuje. „Například prodlouženou zúženou stříšku u ochlazujícího jezírka, aby měli hosté soukromí, když vyjdou ze sauny. Zároveň zde slouží jako clona vyskládaná dřevěná polena, která přirozeně šednou.“
Plůtek oddělující bylinkovou zahrádku.
Barevná bylinková zahrádka, rafinovaně oddělená překrásným plůtkem
„I plůtkem k bylinkové zahrádce jsem se inspirovala v Rakousku. Původně byl kolem dokola, ale nepůsobilo to příliš dobře“, vysvětluje zamyšleně paní Alena. „Nemám moc ráda, když jsou všude kolem ploty a je to takové zaplotované. Ze stejného důvodu jsme přesunuli ovečky.“
Ovce měly dříve pastvu přímo pod hotelovou zahradou, nyní jsou posunuté více do boku, kde plot nerozptyluje při výhledu, a roste zde louka. „Necháváme teď louku kvést, a sekáme ji tak, aby se tvořila semena, a rostla si volně sama.“
„Bylinky často používáme v naší kuchyni, vždy si sem z kuchyně zaběhnou pro to, co zrovna potřebují. Nechávám ji žít si svým životem, byliny se samy vysemení, jen je udržujeme a odplevelujeme, což je někdy poměrně náročné. Trhat pampelišky z koberce oregana, je celkem fuška,“ povzdechne si s úsměvem. „Nejde nám tu ale máta a bazalka, na ty je tu nejspíš moc sucho.“
V bylinkové zahrádce hraje živé rádio, je totiž celá obsypaná motýly a různým dalším hmyzem, poletujícími z květu na květ.
Heřmánku i lichořeřišnici se zde daří, bylinková zahrádka díky nim hraje barvami.
Dříve zahradničení nenáviděla, teď miluje lilie, ale nemůže je pěstovat
Na otázku, jaké květiny nebo rostliny máte nejraději, odpovídá se smíchem: „Mé nejoblíbenější jsou lilie a ořešáky. Bohužel, ani jedno tu nejde. Pak ještě hortenzie, modré jsou naprosto úžasné, ty miluji.“ V horských podmínkách je volba rostlin poměrně omezená, ale několik lilií zde přece jen roste. Stejně tak velkolisté hortenzie, které jsou v jinak slunné zahradě schované za zdí zahradního domku a trvá jim déle, než vykvetou.
„Jako malou mě maminka nutila odstraňovat ze zahrádky plevel, a samozřejmě jsem to nesnášela. Postupně jsem ale do zahrady tak nějak dorostla, dospěla, a nyní je to pro mě do jisté míry skvělý relax.“ radostně vysvětluje paní Alena. „Zahrada ale vyžaduje péči, a vzhledem k mému pracovnímu vytížení potřebuji, aby byla co nejméně náročná,“ říká.
Zahradní jezírka, chlouba zahrady, i plevel zde má své místo
Na otázku, na co je ze zahrady nejvíce pyšná, ihned odpovídá ochlazovací jezírko. „Na něj jsem asi nejvíc pyšná“. Chodí si k němu sedat večer i manžel se skleničkou vína. Pohled z lehátka před domkem se saunou je neodolatelný. Ve výhledu je i jedna z odpočívacích postelí s nebesy, jejíž kamenité okolí je porostlé plevelem, bíle kvetoucím svlačcem. „Ten každý podzim korigujeme, část vytrháváme, loni nám dokonce obrostl celou vrbu, teď tady s ním bojuje tahle keřová růže, ale vypadá krásně.“ usmívá se.
Druhé jezírko na konci zahrady je pro ryby, kde přítok vody „hlídá“ vysoký dřevěný pták. „Rostliny sice vodu čistí, ale zároveň ji znečišťují odumřelými listy, na to je třeba dát u jezírek pozor,“ doporučuje paní Alena. K jezírku se chodí napájet i ptactvo, občas kočky.
Kousek od jezírka je záhon, který vznikl vlastně jako odkladiště přírůstků. Rostliny je třeba čas od času rozdělit, když se rozrostou, a tím vznikl další zajímavý záhon, kde ukazuje své stáří jedna prapůvodní thuje širokého a nižšího vzrůstu.
Netřeskům se zde taktéž neobyčejně daří, jejich květy jsou obletovány včelkami a dalšími opylovači. Na skalce rostou již odkvetlé fialky.
Co dalšího byste těm, co se zahradničení věnují nebo to plánují, doporučila?
„Začínajícím zahrádkářům bych určitě doporučila, aby dobře promysleli své priority, a nestali se otroky svých zahrad. Jestliže jste například sportovec a pravidelně trénujete, nebo chodíte z práce pozdě večer domů, pak se aktivity se zahradou příliš neslučují. Nebo je třeba tomu zahradu přizpůsobit, vybírat spíše nenáročné rostliny na péči, jestliže nenajmete zahradníky, jinak pro vás bude zahrada přítěží, a ne odpočinkem.“
„V další řadě určitě dobře promyslet rozmístění rostlin podle toho, jakou vyžadují půdu nebo sluneční podmínky. A v každém případě doporučuje dobře připravit půdu, vše rozmyslet, nespěchat, aby se nemusela zahrada později překopávat či upravovat.“
„Dobře se mi také osvědčilo nakupovat u ověřených zahradníků, levné zahraniční rostliny mi téměř vždy zašly, naopak třeba drobné sazeničky levandulí se chytly skvěle, a všechnu levanduli, co tu máme, jsem si z nich postupně namnožila.“
