Proč se u klášterů zakládaly i zahrady

Ke klášterní architektuře přejaté z Blízké východu patří i tzv. rajské dvory, které byly umístěné přímo v centru kláštera. Tento dvůr byl podle popisu ráje ve Starém zákonu rozdělený na čtyři hlavní části a ve středu dvora byla umístěna studna, která představovala život.

Pro klášterní zahrady je typická pravidelnost a maximální funkčnost jednotlivých částí. Kromě duchovního rozjímání a meditace mnichů měly totiž zahrady i čistě praktický význam. Sloužily k hospodářským účelům daného kláštera, resp. k pěstování zeleniny a ovoce za účelem samozásobení a také k pěstování léčivých bylin. Zpracování a použití léčivých rostlin souviselo s ošetřováním nemocných, které bylo součástí řeholnické práce. 

Léčitelská a pěstitelská praxe 

Ve středověku se kláštery označovaly za opatrovatele léčitelských vědomostí. Důvodem bylo právě pěstování léčivých bylin (k základním patřily např. meduňka lékařská, máta peprná a máta polej, šalvěj lékařská a muškátová, pelyněk pravý a brotan, jablečník obecný, fenykl obecný, bukvice lékařská, řepík lékařský nebo šanta kočičí). Ty byly často vysazovány do záhonů vroubených zimostrázem, jehož předností je pomalý růst a stálezelenost. Vnitřní plochy záhonů s bylinami sdílely i rostliny určené k barvení látek (světlice barvířská a rezeda žlutá neboli rýt žlutý), k výrobě likérů (routa vonná, ločidlo obecné), užitkové rostliny (tykev, meloun, celer, ředkev, libeček, kerblík) i okrasné květiny (kosatec, lilie, mák, růže).

Proměna zahrad a současnost 

V průběhu doby se měnila nejen architektura klášterů, ale i jejich zahrad. Při přestavbě gotického kláštera na renesanční nebo barokní nemělo smysl, aby u něj zůstávala středověká zahrada. Rajské dvory sice zůstaly zachovány, vnější klášterní zahrady se ale měnily na okrasné, více reprezentativní a v návaznosti na okolí spojené i s poutními místy. 

Současné klášterní zahrady slouží mimo jiné k produkci různých vín nebo bylinkových čajů, pořádají se v nich prohlídky, workshopy apod.

 

Predplatne