Pokud jste si koupili v květinářství krásné růže s velkými květy a přičichli k nim, možná jste zjistili, že skoro nevoní. Proč tomu tak je? Důvodem je genetika, šlechtění a fakt, že si růže vybíráme hlavně očima.

Dostali jste kytici, jejíž krásu byste si chtěli ještě na čas uchovat? Není nic snazšího než její květy nebo okvětní plátky přidat do vlastního, doma vytvořeného pot-pourri. Jakou vůni bude vydávat a jak dlouho bude vonět záleží jen na vás.

Většina rostlin absolvuje v zimě období klidu, existují ale druhy, která rozkvétají i v této chladné části roku a nevadí jim ani sníh. Patří k nim i některé ze zimolezů, které nadto ještě silně voní.

Na zahradě vypěstované bobule mochyně peruánské chutnají mnohem lépe než kupované, které se sklízejí ještě před dozráním. Měli byste je však z rostliny očesat ještě před prvními mrazíky. Co ale dělat s plody, které nestihly dozrát?

Česnek medvědí, nebo také lesní či divoký česnek, pěstovali už staří Slované. A ačkoli upadl na dlouho v zapomnění, v posledních letech zažívá velký návrat. Jeho chutné a léčivé listy můžete sbírat v přírodě, vyplatí se ale mít ho i na zahradě nebo na balkoně.

Kdoule jsou známé svým trochu hranatým tvarem, sytě žlutou barvou a jemnou vůní. Ačkoli jsou pokryté bílošedými chloupky, dokážou na keřích nebo stromech zářit až do listopadu. Mají ale i praktičtější využití.

Kdouloně se vracejí do českých zahrad. Důvodů je vícero. Jsou odolné, krásně kvetou a vytvářejí dekorativní plody charakteristické vůně, které dozrávají během října.

Třemdava bílá uvolňuje během kvetení takové množství éterických silic, které lze za teplého počasí nad květy zažehnout. Podle některých zdrojů se mohou za horkého počasí dokonce samy vznítit, a mnozí proto přirovnávají třemdavu k biblickému hořícímu keři.

Levandule každý miluje, a proto se pěstují v mnoha druzích a odrůdách. Oblíbení jsou i jejich kříženci, a právě jedním takovým je lavandin. Málokdo ho ale zná. Dokázali byste ho od „pravé“ levandule rozeznat?