Nejpozději koncem měsíce je čas na pořádné zastřižení motýlího keře, resp. komule Davidovy. Keř pak bohatěji pokvete a zároveň tak zpomalíte jeho stárnutí. Příbuzná komule střídavolistá se však prosvětluje až po odkvětu, protože tvoří květy na loňských výhonech.
Nápadné skvrny, změna barvy, světlý nebo tmavý povlak na listech a výhonech pokojových rostlin jsou často důsledkem napadení houbami, bakteriemi nebo viry. Jelikož se s nimi rostliny samy nevypořádají, budete jim muset pomoci.
Rýč je pro práci na zahradě nepostradatelný. Rozdíl v kvalitě nástroje se často ale pozná až tehdy, kdy je třeba vzít pořádně za práci. Nekvalitní rýč se zlomí. Slabým místem bývá obvykle spojení mezi násadou a pracovním listem.
Je-li v únoru příznivé počasí a nehrozí už delší období mrazu, můžete začít s dělením trvalek. Vhodnými kandidáty jsou rostliny kvetoucí v létě a na podzim, které během let vytvořily husté trsy.
Leckde tvoří sněženky husté bílé koberce, zatímco jinde kvetou jen málo. I když jsou něžné předjarní cibuloviny nenáročné, přece jen existuje pár chyb, které jim mohou uškodit. Poradíme vám, jak se jich vyvarovat.
Jarní krásky, které zdobí téměř každou zahradu, nejsou zdaleka tak nevinné, jak vypadají. Naopak, některé z nich jsou prudce jedovaté a dokážou způsobit těžké otravy končící v těch nejhorších případech i smrtí. Pojďme si je podrobněji představit.
Trvalé zamokření způsobuje většině pokojových rostlin potíže. V příliš vlhkém substrátu jim totiž zahnívají kořeny, což může vést až k odumření rostlin. Naštěstí je ve vaší moci tomu zabránit.
Kamélie japonská je stálezelená nádobová rostlina, která nejlépe přezimuje v nevytápěné nebo jen mírně temperované zimní zahradě. Jakmile to ale teploty dovolí, měli byste ji přemístit ven.
Škůdci se mezi pokojovými nebo přenosnými rostlinami rychle šíří: týká se to zejména mšic, molic a svilušek. Nebezpečí přitom hrozí především rostlinám, které zimují ve skupině a které chodíte zalévat jednou za pár dní.
Mnoho okrasných keřů se seřezává až po odkvětu, protože květní pupeny zakládají už v předešlém roce – a špatným načasováním řezu byste se tak připravili o květy. To ovšem není případ ibišku syrského.
