Kdy je reveň nebezpečná a jak ji sklízet

Zatímco v dobách nouze byla rebarbora kadeřavá (Rheum rhabarbarum), resp. její řapíky, levnou náhražkou za ovoce, nyní ji šéfkuchaři velebí jako delikatesu. Změnilo se i vnímání její chuti. Dříve se kyselost rebarbory snižovala množstvím cukru, dnes je ta samá kyselost považována za osvěžující. Každopádně v evropských zahradách a kuchyních rebarbora rychle zdomácněla. I u nás rostla na každé druhé zahradě, dnes už tak často ale k vidění není, což je škoda. Důvodem je možná obava z vysokého obsahu kyseliny šťavelové.

Zdraví prospěšná i nebezpečná 

Listy rebarbory mohou dorůst až do dvou metrů. Rostlina je zajímavá ale i obsahem účinných látek – obsahuje různé prvky (Ca, Mg, Mn, P, Na, I a Fe), dále vitaminy (A, skupinu vitaminů B, kyselinu listovou a pantothenovou) a vlákninu. Rebarbora tak má pozitivní vliv na naši imunitu, krvetvorbu a nervovou soustavu, snižuje obsah cholesterolu v krvi, pomáhá při zácpě... 

Obsahuje ale i obávanou kyselinu šťavelovou, která spolu s vápníkem odebíraným z těla vytváří nerozpustný šťavelan vápenatý. Při vyšší koncentraci kyseliny šťavelové tak může docházet k usazování zmíněného šťavelanu v ledvinách a následně k zánětu ledvin. Kyselina navíc vyvazuje z těla množství vápníku, což může vést až k tzv. hypokalcémii a zástavě srdce. 

Zmíněné katastrofické scénáře se ale týkají hlavně citlivých osob, lidí s nemocnými ledvinami nebo s dnou, protože smrtelná dávka kyseliny šťavelové odpovídá u zdravého člověka asi 5 kg rebarborových řapíků. Rebarbora se však nedoporučuje ani dětem do deseti let a těhotným a kojícím ženám. Prvními projevy nepříznivých účinků rebarbory mohou být po jejím požití bolesti břicha, zvracení nebo horečka.

 

Predplatne