Kyselina šťavelová se vyskytuje zejména v listech, resp. jejich čepelích, které se proto nekonzumují.
Sklízejí se jen zdužnatělé řapíky zelené, růžové či červené barvy, v nichž je množství této kyseliny mnohem nižší.
Během sezony ale v celé rostlině obsah kyseliny šťavelové roste, nejbezpečnější je tedy sklízet řapíky na jaře, nejpozději do letního slunovratu.
Listy je třeba vylamovat až u země. V době sklizně by měly být řapíky dlouhé 30–50 cm.
Řapíky se zbaví čepelí a při zpracování se spaří horkou vodou a stáhne se z nich slupka.
Tuhým vláknům lze předejít na podzim dávkou kvalitního kompostu, rozpustným hnojivem na jaře a pravidelnou závlahou rebarbory.
Pro dobrou sklizeň jsou potřeba dvě až tři rebarbory (část listů musíte rebarboře ponechat).
Proto, aby se kyselina šťavelová z rebarbory nevázala na vápník z těla (dříve se říkalo, že rebarbora žere kosti), je nutné rebarboru, stejně jako špenát, upravovat vždy s mlékem nebo mléčnými výrobky.
Z tohoto důvodu se třeba reveňový koláč připravuje s tvarohem. Sklenicí mléka je také možné zmírnit příznaky otravy kyselinou šťavelovou.
Při vaření rebarbory se rovněž doporučuje používat nerezové nádobí, jiný materiál totiž může s její šťávou reagovat.
