Kyselina šťavelová se vyskytuje zejména v listech, resp. jejich čepelích, které se proto nekonzumují. 

Sklízejí se jen zdužnatělé řapíky zelené, růžové či červené barvy, v nichž je množství této kyseliny mnohem nižší. 

Během sezony ale v celé rostlině obsah kyseliny šťavelové roste, nejbezpečnější je tedy sklízet řapíky na jaře, nejpozději do letního slunovratu. 

Listy je třeba vylamovat až u země. V době sklizně by měly být řapíky dlouhé 30–50 cm. 

Řapíky se zbaví čepelí a při zpracování se spaří horkou vodou a stáhne se z nich slupka. 

Tuhým vláknům lze předejít na podzim dávkou kvalitního kompostu, rozpustným hnojivem na jaře a pravidelnou závlahou rebarbory.

Pro dobrou sklizeň jsou potřeba dvě až tři rebarbory (část listů musíte rebarboře ponechat). 

Proto, aby se kyselina šťavelová z rebarbory nevázala na vápník z těla (dříve se říkalo, že rebarbora žere kosti), je nutné rebarboru, stejně jako špenát, upravovat vždy s mlékem nebo mléčnými výrobky.

Z tohoto důvodu se třeba reveňový koláč připravuje s tvarohem. Sklenicí mléka je také možné zmírnit příznaky otravy kyselinou šťavelovou. 

Při vaření rebarbory se rovněž doporučuje používat nerezové nádobí, jiný materiál totiž může s její šťávou reagovat.