Druhy peckovin přehledně. Jak poznat švestku, blumu, slivoň a špendlík

Jedna je žlutá, druhá zelená a další modrofialová. Jenže barva sama o sobě při určování často nestačí. Některé peckoviny od sebe spolehlivě odlišíte až po rozkrojení.

Tip redakce

Tip redakce: Pokud si chcete jednotlivé peckoviny opravdu zapamatovat, vyfoťte si při ochutnávání nejen celý plod, ale také jeho rozkrojenou polovinu s peckou. Po několika odrůdách budete mít vlastní malý atlas a příště už nebudete muset hádat podle barvy.

Jak rozeznat různé druhy peckovin: slívy, blumy, švestky, špendlíky a ryngle

Na první pohled mohou vypadat téměř stejně. Slíva, bluma, švestka, špendlík i ryngle patří mezi druhy peckovin a jejich plody se často liší jen barvou, tvarem nebo velikostí. Přesto mezi nimi najdete několik znaků, podle kterých je můžete poměrně snadno rozeznat. Nejvíc napoví tvar plodu, barva, slupka, dužnina a především pecka.

Švestka má typický protáhlý tvar

Švestky bývají nejčastěji oválné až protáhlé, někdy s výraznější rýhou po celé délce plodu. Slupka mívá modrofialovou až modročernou barvu a často je pokrytá typickým bělavým ojíněním. Dužnina je pevnější a u dobře vyzrálých švestek sladká, aromatická a šťavnatá. Důležitým znakem je pecka, která se u klasických švestek většinou poměrně dobře odděluje od dužniny. Švestky se výborně hodí na povidla, koláče, knedlíky, sušení i pálení.

Slíva bývá kulatější a pestřeji zbarvená

Slívy jsou velmi proměnlivá skupina. Plody mohou být kulaté, oválné i lehce protáhlé a jejich barva sahá od žluté přes zelenou až po červenou a fialovou. Ve srovnání se švestkou bývá plod často kulatější a méně pravidelně protáhlý. Dužnina může být velmi šťavnatá a sladká, ale někdy se od pecky odděluje hůře. Velká rozmanitost slív je důvodem, proč se v běžné řeči některé odrůdy označují různými názvy, přestože botanicky mohou být velmi blízce příbuzné.

Bluma je velká a často výrazně barevná

Blumy poznáte většinou podle většího, kulatého až oválného plodu. Mohou mít zelenou, žlutou, červenou, fialovou nebo modrofialovou slupku. Často jsou velmi šťavnaté a mají měkkou, sladkou dužninu. Typické jsou například zelené blumy, které mohou být velmi sladké i ve chvíli, kdy jejich slupka stále působí zeleně. Na rozdíl od klasické švestky tak barva nemusí být spolehlivým ukazatelem zralosti.

Špendlík je drobnější a nejčastěji žlutý

Špendlíky bývají v porovnání s velkými odrůdami švestek a blum menší a kulatější až oválné. Typická je žlutá až žlutozelená barva, někdy s načervenalým nádechem na osluněné straně. Mají velmi sladkou a aromatickou dužninu. U některých špendlíků se pecka odděluje poměrně dobře, u jiných může držet pevněji. V našich zahradách se název špendlík používá hlavně pro žlutoplodé typy, ale jeho používání není vždy botanicky přesné.

Ryngle mají kulatý tvar a pevnější slupku

Ryngle jsou typické kulatými až mírně oválnými plody, které bývají často zelené, žlutozelené, žluté nebo načervenalé. Dužnina je šťavnatá, sladká a aromatická. U některých odrůd může být velmi měkká a šťavnatá, u jiných pevnější. Typickým příkladem je zelená ryngle, která může na první pohled působit jako nezralý plod. Ve skutečnosti může být při plné zralosti výrazně sladká. U rynglí je proto potřeba nespoléhat pouze na barvu.

Nejlepší pomůcka? Podívejte se na pecku

Pokud si nejste jistí, rozřízněte plod a prohlédněte si pecku. Její tvar a to, jak snadno se odděluje od dužniny, mohou být užitečnější než samotná barva slupky. U švestek bývá pecka protáhlá a výrazně zploštělá, zatímco u některých slív a dalších příbuzných druhů může být kulatější nebo hůře oddělitelná. Pamatujte ale, že mezi jednotlivými odrůdami existují velké rozdíly. Lidové názvy se navíc v různých regionech používají odlišně. Ne každou žlutou peckovinu proto můžete s jistotou označit za špendlík a ne každou kulatou modrou peckovinu za slivoňový druh podle jediného znaku.

Jakmile si osvojíte několik základních znaků, nebudete už muset jednotlivé druhy peckovin určovat jen podle barvy – mnohem víc vám prozradí jejich tvar, dužnina a především pecka.