Krása s jedovatou tváří: Ohnivé lampionky okouzlí v aranžmá a odpudí mšice ve skleníku
Jak vypadá lilík mochyňovitý a proč si ho nesplést s mochyní
Lilík mochyňovitý (Nicandra physalodes) je okrasná letnička někdy s nevětvenou, jindy s řídce větvenou lodyhou, dorůstající do výšky 50-130 cm. Listy má poměrně velké, sytě zelené, vejčitého tvaru s nepravidelně zubatými okraji. Květy se objevují od července až do října. Jednotlivé květy jsou jen 2-3 cm velké, tedy nenápadné, ale při bližším pohledu velmi atraktivní, zvonkovité, v odstínech modrofialové, s bílým středem. Největší ozdobou lilíku jsou však až jeho plody. Kulovité bobule, uzavřené ve světlezeleném až hnědém nafouklém kalichu, který připomíná papírový měchýřek. Právě pro ten se lilík nejčastěji pěstuje.
- Lilík mochyňovitý pochází z Jižní Ameriky, především z Peru. Do Evropy se dostal v 19. století jako botanická kuriozita, ale brzy si našel místo v okrasných zahradách, a to díky své nenáročnosti a dekorativnosti. Ze zahrad však občas uniká i do volné přírody, a tak na lilík můžete občas narazit i u nás, především v teplé oblasti Polabské nížiny.
Jedovatá krása: Co musíte vědět, než si lilík vysadíte
Pozor, plody lilíku jsou prudce jedovaté! Nezaměňujte lilík s mochyní peruánskou nebo s mochyní židovskou třešní, které mají podobný vzhled, ale jedlé (či méně toxické) plody.
Lilík mochyňovitý (Nicandra physalodes)
- prudce jedovaté bobule
- nafouklý kalich, světle zelený až hnědý
- tmavě zelená až černá bobule
- letnička
Mochyně židovská třešeň (Physalis alkekengi)
- bobule se považují za mírně toxické
- nafouklý kalich tvoří oranžový lampionek
- malá, oranžová až červená bobule
- trvalka
Mochyně peruánská (Physalis peruviana)
- jedlé a velmi chutné bobule
- žlutohnědý nafouklý kalich
- až 2 cm velká, žlutá až oranžová bobule
- trvalka, u nás se pěstuje jen jako letnička, ale v interiéru dokáže přezimovat
Návod pro pěstování lilíku: Stanoviště, půda a péče
- Nároky na slunce: Lilík mochyňovitý vyžaduje slunné až polostinné stanoviště, dobře chráněné před větrem.
- Půda: Lilík není na kvalitu a složení půdy náročný, dobře roste v běžné zahradní zemině, ideálně dobře propustné.
- Nároky na vodu: Vyžaduje středně vlhkou půdu, ale bez přemokření. Krátkodobé sucho zvládá velmi dobře.
- Hnojení: Lilíku vyhovuje středně výživná půda, ale v běžné zahradní půdě se obejde zcela bez přihnojování.
- Mrazuvzdornost: Lilík je velmi citlivý na nízké teploty a uhyne už při 2 °C nad bodem mrazu.
- Množení: Jedná se o letničku, množení je možné výhradně semeny, doma za oknem nebo ve skleníku. Na volné záhony se lilík vysazuje až koncem května. V naší přírodě se množí i samovýsevem, ale rostlina se sama nevysévá tolik jako jiné letničky. Proto je dobré, na zahradě semena každoročně sbírat a na jaře znovu vysít.
Lampionky lilíku jako skvělý základ podzimních dekorací
Lilík se výborně hodí do smíšených letničkových záhonů i jako solitérní rostlina do větších nádob. Největší využití však nachází až na podzim, v suchých dekoracích. Měchýřky lze sbírat od konce léta, kdy získávají hnědavý nebo papírově béžový odstín. Po usušení si zachovávají tvar a vydrží velmi dlouho. Lilík se dobře kombinuje s jinými sušenými rostlinami, jako je limonka chobotnatá, šater, nesmrtelka nebo různé okrasné traviny, například zaječí ocásek.
Lilík jako přírodní repelent: Jak chrání skleník před škůdci
Lilík mochyňovitý někdy využívá i jako přírodní insekticid. Rostliny se vysazují do skleníku, kde fungují jako rostlinolékaři. Z listů se do ovzduší uvolňují látky, které odpuzují některé druhy škodlivého hmyzu. Výluh z listů má odpuzující účinek na mšice a jiný savý hmyz.
