Zahrada u lesa Tamary a Tomáše Klusových nabízí harmonii jezera, stromů a cestiček pro relaxaci i rodinné chvíle
Na podobě prostoru se podepsali Tomáš Klus, Tamara Klusová i zahradní architekt Ferdinand Leffler. Výsledkem je místo, kde se potkává osobní příběh s promyšleným designem.
Intimní zákoutí pod stromy nabízejí prostor pro klid i soukromí. Zahrada tak není jedna plocha, ale mozaika míst.
Přechody mezi betonem, dřevem a mlatem nejsou náhodné. Pomáhají zahradě působit živě a ne jako katalogový projekt.
Směs trvalek podél zídky působí, jako by tu rostla odjakživa. Ve skutečnosti jde o promyšlenou kompozici, která navazuje na divokost lesa.
Robustní houpačka ukazuje, že kvalita a jednoduchost jdou ruku v ruce. Jak říká Tamara Klusová, právě tady tráví čas děti i dospělí nejraději.
Celek působí harmonicky právě proto, že není dokonalý. Je to prostor, kde se potkává příroda s lidským životem bez přetvářky.
Zahrada u lesa ukazuje, že skutečný luxus není v dokonalosti, ale v klidu a propojení s přírodou. Každý detail tu dává smysl právě proto, že respektuje okolní krajinu.
Stezky z různých materiálů vytvářejí pocit přirozeného pohybu krajinou. Každý úsek má jinou náladu a jiný rytmus.
Skleník doplňuje produkční část a prodlužuje sezónu o několik měsíců. Je to praktický protipól k divoké části zahrady.
Vyvýšené záhony dávají jasně najevo, že zahrada není jen dekorace. Pěstování vlastních plodin tu má stejnou váhu jako odpočinek.
Zahrada u lesa ukazuje, že skutečný luxus není v dokonalosti, ale v klidu a propojení s přírodou. Každý detail tu dává smysl právě proto, že respektuje okolní krajinu.
Zahrada u lesa není jen na koukání, ale hlavně na prožívání. Každý kout tu má svůj význam a atmosféru.
Hlavní cesta vede zahradou jako tichá osa, která spojuje jednotlivé části. Každý krok po ní zpomaluje a nutí vnímat okolí.
Houpačka je nenápadný prvek, který ale přitahuje nejvíc pozornosti. V zahradě u lesa se z ní stává místo, kde člověk na chvíli vypne.
