Talovín zimní (Eranthis hyemalis) je nejrozšířenější druh rodu talovín. Mrazuvzdorná jarní květina z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) pochází z jižní Evropy, kde roste hlavně ve vlhkých listnatých lesích, křovinách a na vinicích. V našich zahradách se pěstuje od druhé poloviny 16. století a získala si značnou oblibu pro svou nenáročnost a časné kvetení. Na vhodných stanovištích v řídkých lesích a parcích tvoří rozsáhlé kvetoucí koberce.

Růst

Talovíny raší při teplotách těsně nad bodem mrazu. Jako přezimovací orgány jim slouží podzemní hlízy, ve kterých ukládají živiny. Z tmavě hnědých, nepravidelně tvarovaných hlíz se vyvíjejí stonky dlouhé 5 až 15 cm, které postupně mění barvu z bledě žluté na zelenou a pomalu se narovnávají. Na jejich konci se pak rozvíjejí jasně žluté pohárkovité květy.

Olistění

Dlanitě dělené, mírně převislé listy talovínu vyrůstají přímo pod květem.

Květy

V únoru a březnu se otevírají žluté květy o průměru asi 2,5 cm, které nepřehlédnutelně září na předjarní zahradě. Vyrůstají jednotlivě na vrcholu stonků.

Umístění a půda

Talovíny dávají přednost lehčí humózní půdě, v ideálním případě na hranici lesa nebo pod řídkými korunami listnatých stromů, které v létě poskytují stín a ochranu před větrem. Půda by měla být hluboká, mírně kyselá až slabě alkalická a mírně vlhká. Hlízám nevyhovuje suchá půda ani přemokření.

Výsadba a péče

Nejlepší doba pro výsadbu talovínů je v září a říjnu. Jejich hlízy na vzduchu rychle vysychají. Když je koupíte, namočte je na noc do odražené vody a pak je zasaďte 3 až 5 cm hluboko na vzdálenost 8 až 10 cm a přikryjte slabou vrstvou kompostu. Můžete také koupit kvetoucí rostliny a na začátku jara je vysadit do rozmrzlé půdy. Na doplnění živin a humusu stačí nechat na místě, kde rostou talovíny, zetlít opadané listí ze stromů nebo po ploše rozhrnout trochu vyzrálého kompostu. Kompost nezapravujte do půdy a vůbec se vyhněte kypření, abyste nenarušili hlízy, které jsou mělce v zemi. Pěstujete-li talovíny v trávníku, měli byste ho poprvé pokosit až koncem května – až po zatažení listů.

Odrůdy

Kromě botanického druhu jsou k dostání i vyšlechtěné odrůdy.

’Grünling’: sytě zeleně proužkované listy.

’Schwefelglanz’: meruňkově zbarvené pupeny, z nichž se vyvíjejí světle žluté květy.

’Lady Lamortage’: plné květy; odrůdu není snadné získat.

’Noël Ayres’: plné žlutozelené květy.

’Winter Magic’: jedna z nejčasnějších odrůd, někdy rozkvétá už v prosinci.

Použití v zahradě

Talovín na polostinných stanovištích částečně vyplňuje mezeru mezi pozdními trvalkami a ranými cibulovinami, jako jsou sněženky, narcisy, šafrány a jaterníky. Květy hezky kontrastují s dekorativní kůrou dřevin, jako je javor šedý (Acer griseum), třešeň tibetská (Prunus serrula) nebo bříza himálajská (Betula utilis). Talovín je nejhezčí, když roste volně v zahradě a může obsadit větší plochu.

Množení

Po dozrání se z plodů uvolňují semena. Talovíny se snadno množí samovýsevem. Při nákupu se podívejte na název odrůdy: některé z nich jsou sterilní, a nemohou se tedy vysemeňovat. Samovýsevem se naopak snadno šíří odrůdy ’Grünling’ a ’Schwefelglanz’. Rostliny získané z výsevu poprvé kvetou za tři až čtyři roky. Nejčastější způsob množení je dělení trsů. Po odkvětu, ale před zatažením listů talovíny vyjměte z půdy, rozdělte je a hned vysaďte na nové stanoviště.

Choroby a škůdci

Talovíny jsou odolné: netrpí chorobami ani škůdci. Někdy je napadají rzi.