Tahle zahrada vás zvedne ze židle – doslova! Má totiž vlastní fitness zónu mezi trvalkami
Z nudné zahrady místo, kam se chcete vracet
„Byla to zahrada, která neurazí ani nepotěší. Takhle jednoduše můžu shrnout svůj první dojem z tohoto pozemku, který mi vzápětí potvrdili i sami majitelé,“ vzpomíná zahradní designér Ferdinand Leffler. Jejich upřímná odpověď zněla: „Je to zelené, ale nemáme důvod sem chodit.“
Zahrada, která spojuje – lidi, prostor i pohodu
Jednopodlažní dům přitom perfektně navazoval na zahradu, z obývacího pokoje i přilehlých ložnic se do exteriéru procházelo pohodlně. Manželé se nepovažují za nijak aktivní zahradníky, a ačkoliv pozemek patří k těm větším, přáli si zahradu nenáročnou na údržbu. Bezproblémové vztahy s nejbližšími sousedy umožnily tu a tam zachovat na hranicích pozemku „komunikační okénka“, na předzahradě naplánovat lavičku pro občasné sousedské poklábosení a zelené skupiny u plotů klidně navrhnout z polopropustných kombinací trvalek a keřů.
Soukromí díky stromům: Jak schovat zahradu před pohledy z oken
Problémem ovšem byl nedaleký vícepodlažní činžovní dům, jehož obyvatelé můžou sledovat dění na zahradě jako oblíbený seriál v televizi. V takovém případě to mohou být jedině pečlivě naplánované koruny stromů, které zvládnou úspěšně odstínit nevzhlednou budovu a s ní související nežádoucí pohledy a zvuky.
Velká terasa dostala duši – stačil nátěr, dřevo a kousek barvy
„Při procházce původní zahradou jsem si také všiml, že veliká terasa u domu působí trochu jinak, než bývá zvykem. Necítil jsem se zde sice stísněně, bez dostatečného prostoru, jak tomu často na tuzemských terasách bývá, ale naopak. Cítil jsem se tu poněkud ztraceně a neútulně. Bylo jasné, že velkorysý prostor musíme zabalit do zeleně a vybavit tak, aby působil lidštěji. Lamelové stínění terasy už bylo hotové a moc se mi líbilo, takže jsme vybrali jen pohodlné lounge sezení, velké květináče a ležérní hamaku. Vše v decentních šedivých či béžových odstínech doplněných červeným akcentem, který jsme dál zopakovali i v zahradě,“ popisuje Ferdinand.
Fitness mezi trvalkami: Pohyb i krása na jednom místě
Nový červený nátěr tak dostal také zahradní domek. Byl funkční, velikostně i umístěním sloužil dobře a díky jeho výrazné barvě se podařilo odlákat pozornost od výstavby za zahradou a soustředit pohledy při posezení na terase na dění a prvky uvnitř zahrady. Domek je doplněn malým dřevníkem a jednoduchou konstrukcí pro bujně rostoucí ostružiníky a maliníky. Červená barva se opakuje i na fitness prvcích, design zahrady se tím sjednotil a zklidnil.
Všechny samostojné konstrukce v zahradě jsou na první pohled nenápadným, ale osobitým doplňkem. Masivní dubové trámy jsou doplněny subtilní ocelí. Zahradní tělocvična je ze dvou stran chráněna poloostrovem vyšších trvalek, na které zezadu navazuje ještě pevná zeď kůlny. Cvičící je tak skryt před vnějším světem. Pohodlná lavička slouží pro pauzy mezi cviky a také je to další místo, kde stojí za to posedět a na zahradu a dům se podívat zase z jiné perspektivy.
Zelená osmička pro děti i odpočinek dospělých
Dvě dospělé děti už nejspíš v zahradě moc netrénují, zato benjamínek František si užívá velkorysý zelený koberec ve tvaru ležaté osmičky. Ta se rozšiřuje poprvé u terasy a znovu opět v zadní části zahrady u ohniště a zeleninového zázemí. Dynamická geometrie zafungovala dobře a díky perfektní péči majitele a pravidelnému zavlažování z retenční nádrže pažit prosperuje a dodává místu další odstín šťavnatě zelené. Při projektování zahrady se majitelé několikrát zmínili, že by stáli také o vodní prvek.
Místo jezírka sprcha s mlhou: Chytrý kompromis i designový prvek
Umístění vodní plochy bohužel podstatně ovlivňoval fakt, že pod zahradou prochází vysokotlaký plynovod. „Je zodpovědností architekta argumentovat majitelům pravdivě a vyříkat si všechna pro a proti jednotlivých variant. Po vzájemných tvůrčích rozhovorech jsme proto nakonec od velké vodní plochy upustili a navrhli variantu třetí, a sice masivní dřevěný rám se sprchou a mlhou,“ vysvětluje Ferdinand Leffler. Opakuje se tu designové i materiálové provedení jako na zahradní tělocvičně. Dubové trámy v mokru i za sucha krásně kontrastují s lehkou strukturou travin a trvalek, které je obklopují. Na podlaze najdete bangkirai dřevo ohraničené ocelovou pásovinou.
Dřevo jako pojítko celé zahrady: Přirozené, hřejivé, trvanlivé
Majitelé dřevo milují a zahradě sluší. Proto je i v zadní části zahrady, kde jsou vedle sebe ohniště a vyvýšené záhony. Spojujícím materiálem je tady mlat.
Síla jednoduchosti: Když konstrukce udělá z obyčejné zahrady výjimečné místo
Na přání majitelů jsou rostliny v zahradě navrženy v jednodušších trvalkových kombinacích. Prim vedle stromů hrají především traviny, které dobře doplňuje původní ořechoplodec, pustoryl i šeříky. „Při úvahách o rodinné zahradě by člověka asi nenapadlo, že to budou právě dřevěné samostojné konstrukce, které prostoru dodají onen kýžený punc osobitosti. Jsem rád, že zůstáváme otevřeni inspiraci a nečekaným možnostem,“ glosuje Ferdinand Leffler.
O autorce:
Martina Pilzová vystudovala Střední průmyslovou školu potravinářské technologie v Praze, ale skutečnou praxi získávala především dlouholetou zkušeností na vlastní zahradě a při péči o hospodářská zvířata. Zahradničení, pěstování rostlin a chov slepic, králíků nebo kachen jsou přirozenou součástí jejího života už od dětství.
Své praktické znalosti propojuje s citem pro estetiku, tradiční řemesla i udržitelný přístup k přírodě. Věnuje se nejen pěstování ovoce, zeleniny a bylinek, ale také tvorbě sezónních dekorací z přírodních materiálů.
Jako autorka článků na webu Naše krásná zahrada (nkz.cz) i dalších specializovaných portálech inspiruje čtenáře k tomu, jak si s rozumem, citem a úctou k přírodě vytvořit krásný a funkční domov i zahradu.
