Ekologie a příroda

Slunéčko východní na první pohled vypadá jako marnivá beruška, která si pořídila pár teček navíc. Na rozdíl od našeho domácího a samozřejmě velmi užitečného slunéčka sedmitečného zdobí krovky slunéčka východního libovolný počet černých skvrn. A nejen na tečky si tahle invazivní slunéčka potrpí, mnohem větší je i jejich žravost, které bohužel často padnou za oběť i vajíčka a larvy jiných druhů hmyzu, včetně našeho slunéčka sedmitečného.

Redaktorky internetového magazínu Naše krásná zahrada se rozjely na výlety, aby vám nabídly tipy na zajímavá místa, která stojí za to navštívit. Tentokrát se nechte okouzlit roztomilými zvířátky, která můžete pozorovat z bezprostřední blízkosti, bez plotů a bariér. Kriticky ohrožených syslů žije v této unikátní kolonii asi 600 jedinců a určitě se nemusíte bát, že žádného nezahlédnete. Budete mile překvapeni!

Na první pohled roztomilá zvířátka, mýval severní, nutrie říční, ondatra pižmová a psík mývalovitý, která můžete potkat v naší volné přírodě, jsou zařazena na seznam invazivních druhů. Proč u nás nejsou tihle chlupáči vítáni?

Jakmile v českých krajích začnou růst houby, stěhuje se nejméně polovina našeho národa do lesů. Patříme mezi největší milovníky hub a houbaření na světě. I ti, kteří se v houbách příliš nevyznají, poznají hříbka. Tedy hřibovitou houbu, o kterých si mnoho lidí myslí, je jsou téměř všechny jedlé. Nejsou. A ještě jedna pověra občas mezi lidmi panuje. Že hříbek, který po rozkrojení zmodrá, tedy modrák, je vždy jedlý. Ani to není pravda.

Se včelím žihadlem se v životě alespoň jednou musel vypořádat snad úplně každý. Není to nic výjimečného, a pokud netrpíme alergií na žihadlo, většinou se nejedná ani o dramatickou událost. Přesto je takové žihadlo nepříjemné, postižená kůže svědí a pálí a člověk se tedy všemožně snaží, důsledek včelího bodance zmírnit. Víte jak na to, když se zrovna pohybujete na louce nebo na zahradě a nemáte tak k dispozici nic jiného, než jen přírodu kolem sebe?

Co Čech to houbař? Naše země je proslulá milovníky hub a houbaření. Do lesa, za vidinou plného košíku voňavých hříbků, se alespoň jednou za rok vydává o dost více než polovina našeho národa, podle některých zdrojů je to až 70 %. Pokud vás napadlo, že letošní letní dovolenou využijete i k návštěvě lesů u našich sousedů nebo byste se rádi vydali za houbami dál po Evropě, máme pro vás pár tipů, které země si své lesní poklady přísně střeží a kde můžete houby sbírat podle libosti.

Muchomůrku červenou v lese pozná každé malé dítě a všichni také dobře víme, že se jedná o houbu jedovatou, i když velmi krásnou. Nepatří sice mezi nejjedovatější houby, ale halucinace a křeče, které její požití vyvolává, určitě nikdo zažít nechce. Na druhou stranu je to houba, která se dá využít na báječnou tinkturu na bolavé klouby, a také s její pomocí můžete vychytat mouchy v bytě.

Houbaři se konečně dočkali a houby rostou! Víte, jak s nimi nakládat, aby vám dlouho vydržely? Čerstvé totiž vydrží jen chvíli a ještě v příhodných podmínkách. Pro pozdější konzumaci je zpracujte co nejdříve po příchodu domů z lesa.

Letošní počasí nahrává růstu hub, a tak se houbařením přímo posedlý český národ vydává houfně do lesů. Mladé plodnice hub nebývají červivostí zasažené příliš často, ale pokud najdeme houbu starší, většinou už nebýváme první, kdo ji objevil. Pochutnávají si na ní červíci, nejčastěji larvy bedlobytek. Jak velké riziko podstupujeme při jejich konzumaci? A mohou červivé houby vyvolat žaludeční potíže?

Dostatek dešťových srážek a teplé počasí většinou přeje růstu hub, ale kam přesně se na ně vydat, tuší jen opravdoví nadšenci. Bohužel jen málokterý z nich však místa, kde houby zaručeně najít, prozradí. My ostatní se tak musíme spoléhat spíš na náhodu a vrtkavou houbařskou štěstěnu, nebo na rady odborníků. Důležité informace o růstu hub najdete i v houbařských internetových mapách.