Na podzim voní jako konvalinky. Zasaďte ho teď a zahrada vás v zimě překvapí
Proč jsou stálezelené keře zajímavou volbou pro podzimní zahradu?
Když se řeknou stálezelené keře, většina lidí si představí nudný plot z tújí. Avšak hlošina Ebbingeova je úplně jiná liga, protože v sobě spojuje neobyčejnou odolnost s celoroční elegancí a podzimní výsadba jí dává obrovskou výhodu do začátku. Půda je po dlouhém létě ještě vyhřátá a plná vlhkosti z dešťů, což vytváří ideální podmínky pro to, aby nová rostlina bez stresu do země zapustila silné kořeny. Díky tomu zvládne zimní mrazy bez jediné rány a na jaře okamžitě vyrazí do bujného růstu.
Stříbřité listy a podzimní vůně konvalinek v jednom keři
Hlošina vytváří hustý, bohatě větvený keř s pevnými, stálezelenými listy. Jejich spodní strana se třpytí stříbřitým odleskem, což dává rostlině eleganci po celý rok. Hlavní překvapení přichází na podzim. V době, kdy se zbytek zahrady chystá na zimu, hlošina vykvétá drobnými květy. Jsou sice nenápadné, ale mají silnou vůni, která celé okolí provoní jako jarní konvalinky.
Tento univerzální keř se hodí jako samostatná dominanta, součást živého plotu i ochrana proti větru. Jakmile v půdě dobře zakoření, zvládne dlouhé sucho i silný vítr. Velkou výhodou hlošiny je, že spolupracuje s půdními bakteriemi ve svých kořenech. Ty vážou vzdušný dusík, což funguje jako přirozené hnojivo. Díky tomuto zlepšováku keř dobře roste i v chudých, písčitých nebo kamenitých půdách.
Výběr stanoviště a správné načasování podzimní výsadby
Tím nejlepším obdobím pro výsadbu jsou měsíce září a říjen. Zemina má v tomto čase ideální teplotu a dostatek vláhy. To dává kořenům čas, aby se před příchodem mrazů částečně uchytily. Keře vysazujte vždy do doby, než půda úplně zamrzne nebo se promění v přemokřené bláto.
Sazenicím vyberte slunné místo či světlý polostín. Ve stínu sice hlošina přežije, ale její koruna bude řidší a dočkáte se méně květů. Zásadním požadavkem je dokonalá propustnost zeminy. Nevadí jí písek, štěrk ani mírně vápenitá půda. Co ji však spolehlivě zahubí, je trvale mokrý a těžký jíl, kde kořeny rychle uhnívají a trpí houbovými chorobami.
Jak správně postupovat při výsadbě hlošiny
- Nejprve vykopejte jámu, která je dvakrát větší než kořenový bal sazenice. Jestli máte na zahradě těžší půdu, její dno důkladně prokypřete rýčem a přimíchejte do ní vyzrálý kompost nebo hrubší písek, aby odtud mohla dobře odtékat voda.
- Sazenici ještě v květináči vydatně zalijte. Pokud je zemina úplně suchá, ponořte celý kořenový bal na několik minut do kbelíku s vodou, dokud se důkladně nenasákne.
- Rostlinu vložte do jámy tak, aby horní okraj jejího kořenového balu byl v přesné rovině s okolním terénem.
- Jámu zasypte zeminou, kolem dokola ji lehce přitlačte a vytvarujte z hlíny kolem keře nízký val, který udrží vodu při zalévání na správném místě.
- Ihned po zasypání sazenici pomalu a opravdu vydatně zalijte, aby se hlína usadila kolem všech kořenů.
- Okolí keře zakryjte vrstvou kůry, listí nebo štěpky. Tento mulč udrží v půdě vlhkost a v zimě ochrání kořeny před rychlým promrzáním.
Pokud plánujete z hlošiny vytvořit neprostupný živý plot, vysazujte podle velikosti sazenic obvykle dvě až tři rostliny na jeden běžný metr.
Zálivka v prvních letech a zimní ochrana mladých sazenic
Nejvíce vaší pozornosti potřebuje hlošina během prvních dvou let, než si vytvoří hluboký kořenový systém. V období sucha ji zalévejte méně často, ale o to důkladněji, aby voda prosákla hluboko ke kořenům. Každodenní lehké kropení povrchu půdy nemá pro rostlinu velký význam.
V okamžiku, kdy keř plně zakoření, zálivku omezte výhradně na extrémní a dlouhotrvající období bez deště. Hlošina totiž patří k nejodolnějším stálezeleným dřevinám vůči suchu a během běžného léta se o ni téměř nemusíte starat.
Mladým sazenicím na otevřených větrných místech nebo v chladnějších oblastech dopřejte až před zimou pořádnou vrstvu mulče. V místech, kde hrozí prudké mrazy, můžete korunu mladé rostliny volně obalit prodyšnou netkanou textilií. Zatímco dospělá hlošina je vůči mrazu odolná, mladé čerstvě vysazené kusy jsou k nízkým teplotám citlivější.
Jak pěstovat stálezelené keře a vyhnout se chybám u hlošiny?
Největším úskalím bývá výsadba do míst, kde po deštích dlouho stojí voda. Hlošina sice potřebuje vlhko při zakořeňování a později hravě zvládá sucho, ale v trvale zamokřené půdě její kořeny rychle podléhají zkáze. Druhou častou chybou bývá zanedbání zálivky bezprostředně po výsadbě v prvním roce, kdy ještě kořeny nedosáhly do spodních půdních pater.
Hlošina Ebbingeova v sobě snoubí obdivuhodnou odolnost, celoroční krásu neopadavých listů a naprostou nenáročnost. Pokud jí při výsadbě dopřejete slunné místo s dobrou drenáží a v prvních sezonách nezapomenete na občasnou vydatnou zálivku, získáte životaschopný keř, který bude dělat radost vám i celé zahradě po dlouhá léta.
Vyberte hlošině vhodné místo a dopřejte jí dobrý start – odmění se vám stříbřitými listy, podzimní vůní a zelenou zahradou i v době, kdy většina rostlin odpočívá.
