Tenhle způsob prořezu zničil tisíce živých plotů. Děláte ho taky a ani o tom nevíte
Prořez živého plotu: Kdy je ten správný čas
Prořez živého plotu je jarní rituál, který začíná nevinně a končí tím, že stojíte v hromadě větví a přemýšlíte, jestli jste právě nezlikvidovali polovinu zahrady. A přesto to dává smysl. Kdo stříhá včas, má krásný plot. Kdo nestříhá, má časem zelenou zeď, která si dělá, co chce.
Ať už máte plot z habru, hlohu nebo jehličnanů, jedno je jisté: bez řezu se z živého plotu stane projekt na plný úvazek. Jenže pozor, každý keř má jiné tempo i jiné hranice trpělivosti. Některé snesou skoro všechno, jiné se urazí i za špatný měsíc.
Habr: Jak a kdy stříhat, aby plot zhoustl
Habr je pro živý plot skoro ideální, protože roste rychle, houstne ochotně a odpouští chyby. Nejlepší termín pro hlavní řez je časné jaro, tedy ještě před rašením, typicky březen až začátek dubna. Tehdy můžete udělat i výraznější zkrácení, klidně o třetinu, když potřebujete plot zformovat nebo zmladit.
Druhý střih se dělá v létě, nejčastěji koncem června až v červenci, kdy se srovnají nové výhony, aby plot držel tvar. Habr má jednu skvělou vlastnost: když ho pravidelně stříháte, krásně zhoustne i u země. Jen si dejte pozor na tvar, horní část má být užší než spodní, jinak si plot sám vytvoří „pleš“ dole.
Hloh: Jak udržet trnitý plot pod kontrolou
Hloh je úplně jiná liga. Je to plot, který vás chrání nejen vizuálně, ale i fyzicky. Zloděj přes něj nepůjde a vy taky ne, pokud se nechcete vrátit domů jako ježek. Prořez je nejlepší dělat na jaře před rašením, podobně jako u habru, ideálně březen.
V létě se hloh dá lehce srovnat, ale u něj platí pravidlo: nůžky ano, impulzivní divočina ne. Když ho seříznete moc tvrdě a pozdě, může být oslabený, navíc kvůli trnům je lepší držet ho v režimu pravidelného tvarování.Hloh má tendenci být vespod hustý, ale nahoře se může rozjíždět do šířky, takže se hodně vyplatí držet ho při zemi širší a nahoru zužovat.
Tis: Jehličnan, který toleruje řez a tvarování
Tis je pro jehličnatý živý plot to nejlepší, co můžete mít, pokud chcete tvarovat. Je odolný, dlouhověký a hlavně umí obrazit i ze starého dřeva, což u jehličnanů není vůbec samozřejmost. Prořez živého plotu z tisu se dělá nejčastěji koncem jara, tedy květen až červen, případně druhý lehký střih v srpnu.
Důležité je stříhat tis tak, aby měl světlo i uvnitř. Když ho necháte roky bez řezu a pak ho „vyholíte“, zvládne to, ale bude potřebovat čas. Výhodou je, že i když to přeženete, tis se často vzpamatuje. Nevýhodou je, že při stříhání byste měli myslet na to, že je jedovatý, takže rukavice nejsou jen módní doplněk.
Cypřiš: Elegantní, ale citlivý na radikální střih
Cypřiš vypadá elegantně, rychle vytvoří soukromí, ale je to typický keř, který vám nepoděkuje za radikální zásah. Stříhá se ideálně od pozdního jara do poloviny léta, tedy květen až červenec. Vždy platí: jen zelené části. Jakmile ustřihnete do hnědého, často už to zpět nenaroste.
Cypřiš chce jemnější, častější tvarování. Není to keř na „jednou za dva roky a pořádně“. Lepší je lehký střih jednou až dvakrát ročně, aby se zbytečně neotevíraly holé vnitřky. A hlavně pozor na vedra. Pokud budete stříhat během horkého léta, cypřiš se může spálit a začnou se objevovat suché špičky.
Jalovec: Stříhejte s rozumem, ne do starého dřeva
Jalovec je trochu zákeřný v tom, že vypadá nenáročně, ale řez je u něj potřeba dělat s rozumem. Stříhá se hlavně na konci jara, tedy květen až červen, maximálně lehké dolaďování v červenci. Stejně jako u cypřiše je zásadní pravidlo: neřezat do starého, holého dřeva.
Když jalovec zmlazujete příliš hluboko, vznikne vám prázdná díra, která může zůstat navždy. Proto u jalovce funguje spíš metoda „po troškách“ a častěji. Tvarování ok, ale žádné drastické zkracování. A pokud jalovec hodně stíní zevnitř, je lepší ho prosvětlit jen mírně, aby se nezhroutil do hnědého smutku.
Jak zajistit, aby prořez živého plotu byl dokonalý
První pravidlo je jednoduché: nestříhejte v extrémech. Mráz ani úpal nejsou pro čerstvý řez dobré. Druhé pravidlo: u jehličnanů stříhejte jen tam, kde je zelená. U listnáčů můžete být odvážnější, hlavně u habru, ten je v podstatě nezničitelný. A třetí pravidlo je tak trochu psychologické: vždycky po prvním kole zastavte a odstupte. Živý plot se nestříhá očima z pěti centimetrů. Stříhá se tak, aby vypadal dobře z terasy, od branky a klidně i od sousedů. Protože o tom to je. Prořez živého plotu je vlastně taková kosmetika zahrady. A upřímně, kdo nemá občas potřebu něco upravit, ten buď lže, nebo má pergolu.
Prořez živého plotu zkrátka není trest ani práce pro vyvolené. Je to obyčejná péče, díky které bude vaše zahrada působit upraveně a živý plot vám nebude každý rok připomínat, že příroda má vždycky navrch, když jí dáte volnou ruku. Stačí chytře načasovat, nehnat se do extrémů a brát stříhání jako malou investici do klidu. A možná i do toho výhledu, který jste naposledy viděli před třemi sezónami.
