Předně vás asi ohromí skutečnost, že břečťan popínavý (Hedera helix) se na Zemi vyskytuje už od třetihor – to jsou desítky milionů let. Pochází z Asie, odkud se v hluboké minulosti rozšířil do Středomoří a následně i celé Evropy, aby se pak obloukem vrátil zpět do Asie, kde mezitím vyhynul. Někdy se proto břečťan označuje jako živoucí relikt a některé exempláře se údajně dožily i 500 let.
Kromě heterofylie, jak se odborně označuje jev, při němž rostlina vytváří různé typy listů, je břečťan zajímavý i tím, že produkuje pyl a plody i v době, kdy je už (nebo ještě) jiných zdrojů potravy pro hmyz a ptactvo nedostatek. Jeden druh včely je na břečťanu dokonce životně závislý...
Plodné a neplodné výhony břečťanu
Břečťan může být podle podmínek popínavý nebo půdopokryvný. K přichycení k podkladu mu slouží příčepivé kořínky, které vyrůstají ze stonků. Na nekvetoucích a neplodících (sterilních) výhonech vytváří tří až pětilaločnaté listy, na kvetoucích a plodících (fertilních) podlouhle vejčité, celokrajné a zašpičatělé.
Rostlina kvete až po mnoha letech, v “dospělosti”. Malé žlutozelené květy rostou v polokulovitých okolících. Plody jsou ojíněné bobule velké 5–10 mm. Květy se objevují v září až říjnu a zelené plody dozrávají v modročerné během zimy. Celá rostlina je jedovatá.
Břečťan v mýtech, pověrách a pranostikách
Ve starém Egyptě symbolizoval břečťan nesmrtelnost a v Řecku byl zasvěcen bohu vína Dionýsovi. V raném křesťanství symbolizoval obnovu a věčný život. Věřilo se také, že když si dívka po filipojakubské noci nasadí na hlavu věnec z břečťanu, přiláká k sobě (vysněného) muže. V lidové léčitelství se břečťan využíval jako prostředek antikoncepce a k vyvolání potratu. Odvar z břečťanových listů se používal i k oživení vybledlých barev na hedvábí a vlně. Podle pranostiky platí, že když má břečťan hodně bobulí, bude bohatá i sklizeň vinné révy.
