Krása, která nepřestává – proč bergénie patří do exkluzivních zahradních kolekcí
Mezi vytrvalé rostliny patří také bergénie
Bergénie (Bergenia) je rod vytrvalých rostlin z čeledi lomikamenovitých (Saxifragaceae), původem z Asie. Jsou ceněné pro své velké, dekorativní, stálezelené listy a brzké jarní kvetení. Dominantou bergénie jsou velké, okrouhlé až srdčité, kožovité listy, které vytvářejí přízemní růžice. Jsou stálezelené, což znamená, že zdobí zahradu po celý rok, dokonce i v zimě. Na podzim se často zbarvují do atraktivních odstínů červené, bronzové až purpurové, což přidává další estetický rozměr. Květy se objevují brzy na jaře, obvykle od března do června (v závislosti na odrůdě a podmínkách). Jsou zvonkovitého tvaru, uspořádané v hustých latách na robustních, často bezlistých stoncích. Barva květů se pohybuje od bílé přes růžovou až po sytou purpurovou.
Bergénie se rozrůstají pomocí tlustých plazivých oddenků a vytvářejí kompaktní, často mohutné trsy. Dorůstají do výšky 30-60 cm v závislosti na druhu a kultivaru. Jsou velmi mrazuvzdorné (až do -28 °C a více) a obecně nenáročné na pěstování. Snášejí širokou škálu podmínek.
Jak pečovat o vytrvalé rostliny?
Bergénie jsou tolerantní k různým světelným podmínkám. Nejlépe se jim daří na slunném až polostinném místě, kde bohatě kvetou. Snášejí i plný stín, ale v takovém případě méně kvetou a květní stonky se mohou vytahovat. Na přímém úpalu se jim příliš nedaří a listy mohou získat bronzový nádech. Preferují vlhkou, dobře odvodněnou půdu, bohatou na humus. Nemají rády trvalé přemokření, které může vést k hnilobě kořenů. Zároveň dobře snášejí i sušší podmínky, ale delší sucho může způsobit zasychání okrajů listů. Pro bohaté kvetení je vhodná spíše chudší půda na živiny, zatímco pro bujný růst listů se doporučuje půda živnější. Běžně vlhká půda je dostačující. Vydatnou zálivku tyto vytrvalé rostliny potřebují zejména v předjaří a v době květu, a během suchých období. Občasné přihnojení kompostem na jaře podpoří vitalitu rostliny. Přílišné hnojení může vést k bujnému růstu listů na úkor kvetení.
Bergénie na jednom místě vydrží mnoho let (i déle než deset) a nesnáší příliš časté přesazování. Po odkvětu lze odstranit odkvetlá květenství. Na jaře se doporučuje odstranit staré, suché nebo poškozené listy a prokypřit půdu kolem těchto vytrvalých rostlin. Nejjednodušší způsob množení je dělením trsů na jaře nebo na podzim. Lze je množit i oddenkovými řízky.
Díky svému rozrůstavému charakteru a hustému olistění je ideální jako půdopokryvná rostlina, zejména pod stromy a keře, nebo na místa, kde se nedaří trávníku. Skvěle se hodí do trvalkových záhonů, podél chodníčků nebo jako obruba. Vzhledem k preferenci vlhčí půdy se uplatní v blízkosti jezírek a potůčků. Lze ji pěstovat i v květináčích a kontejnerech na balkonech a terasách, kde její stálezelené listy zdobí prostor i v zimě. Květy i listy jsou vhodné k řezu do vázy, kde vydrží dlouhou dobu. Listy se navíc na podzim krásně vybarví.
Druhy a kultivary
Rod Bergenia zahrnuje přibližně deset druhů. Mezi nejznámější a nejčastěji pěstované patří:
Bergenia cordifolia (bergénie srdčitá): Nejčastěji pěstovaný druh, s velkými srdčitými listy. Existuje mnoho kultivarů s různými odstíny růžových, červených nebo bílých květů, například 'Rosemoor', 'Ann Folkard', 'Purpurea', 'Baby Doll', 'Bach', 'Morgenröte', 'Wintermärchen', 'Eden's Magic Giant', 'Bressingham White' (s bílými květy).
Bergenia crassifolia (bergénie tučnolistá): Stálezelený druh s výraznými kožovitými listy, často se bronzovým nádechem v zimě. Květy jsou typicky purpurově růžové.
Bergenia purpurascens (bergénie purpurová): Má tmavě zelené listy, které se v zimě celé zbarvují do purpurova. Kvete purpurovými květy.
Bergenia ciliata: Citlivější na mráz než ostatní druhy.