Fotogalerie
Trnky (Prunus spinosa) byly vždy součástí české krajiny. V minulém století začaly ale z přírody nenápadně mizet.
Foto: Shutterstock
Staří bylináři používali trnku všude tam, kde bylo třeba něco na těle „ucpat, sevřít a zahladit“, tzn. zacelit záněty nebo rány, zastavit průjem, zmírnit nadýmání, krvácení...
Foto: Shutterstock
Trnka se (Prinus spinosa) užívá ve formě čajů z plodů, listů, kůry i květů. Proti vleklému nachlazení je výborný např. odvar z plodů, který skvěle odhleňuje. Trnka dobře působí i na pleť a využívá ji i homeopatie.
Foto: Shutterstock
Plody trnky se trhají po prvním mrazu a pak se suší při teplotách 40–50 °C. Možností je i dřívější sběr s tím, že plody uložíte přes noc do mrazničky.
Foto: Shutterstock
Dřevo trnky je velmi tvrdé, ale křehké, takže při ohýbání hned praská. Využívalo se k výrobě holí. Všimněte si také, že se větve větví vždy v pravém úhlu. Postranní špičaté větvičky (trny) se nazývají kolce.
Foto: Shutterstock
Trnka (Prunus spinosa) sloužila dříve (a možná i dnes) také magii, a to jak té dobré, tak zlé. Její dřevo listy a plody jsou symbolem nejvyšší ochrany a současně i největšího neštěstí. Zvíře, které je s trnkou ve spojitosti s kouzly spojováno, je kočka nebo ropucha.
Foto: Shutterstock
V minulosti se šťáva z trnek používala k barvení látek – po několikerém vyprání získaly světle modrou barvu. Přadleny také žvýkaly trnky pro podporu slin, které využívaly při předení k vlhčení niti.
Foto: Shutterstock
Na Moravě se trnky říkám švestkám a trnkám se říká karlátka. Moravská trnkovice je tedy pálenka ze švestek.
Foto: Shutterstock
Trnce (Prunus spinosa) nevadí sucho ani mráz, keř nepotřebuje hnojení ani postřiky, a jen kvůli možnému přerůstání je vhodné ho občas zastřihnout.
Foto: Shutterstock
Dlouhé kořeny a množství nových výhonů předurčuje trnku k obsazování nových stanovišť. Vytěsňuje tak sice ze svého okolí nižší byliny, ale jelikož roste pomalu, nejde o žádný invazivní druh.
Foto: Shutterstock
