Svída bílá (Cornus alba) je opadavý keř, který kvete zjara bílými květy. Zdobit ho mohou ale i panašované listy (podle odrůdy) a bílé plody dozrávající v září.
Foto: Shutterstock
Čeho si ale pěstitelé na svídě bílé (Cornus alba) nejvíce cení, je červená až fialová kůra letorostů, která vynikne zejména v zimě.
Foto: Shutterstock
Červenými pruty září po opadu listů i svída krvavá (Cornus sanguinea). Červené výhony jsou ovšem letorosty, proto je nutné svídu každé jaro u země zastřihnout.
Foto: Shutterstock
Z bělavých květů svídy krvavé (Cornus sanguinea) vznikají tmavě fialové až černé plody, listy se na podzim barví do nachova.
Foto: Shutterstock
Svída výběžkatá (Cornus sericea) má kůru na jaře vyhnaných prutů tmavě červenou nebo zlatě žlutou.
Foto: Shutterstock
Dřín japonský (Cornus kousa) zdobí pod květy čtyři velké listy, které mohou mít bílou až růžovou barvu.
Foto: Shutterstock
Plodenství dřínu japonského (Cornus kousa) připomíná jahodu nebo liči a po oloupání je jedlé.
Foto: Shutterstock
Dekorativní nepravé květy dřínu japonského (Cornus kousa) rozkvétají po celých větvích v květnu až červnu. Vzhledem k pozornosti, kterou poutají, se dřevina vysazuje jako solitéra.
Foto: Shutterstock
Dřín květnatý (Cornus florida) vytváří bílé až růžové listeny. Vlastní květy jsou drobné a nahloučené ve středovém květenství.
Foto: Shutterstock
Plody dřínu květnatého (Cornus florida) jsou sytě červené lesklé peckovice a pozor – jsou nejedlé! Ptáky ovšem potěší.
Foto: Shutterstock
Dřín obecný (Cornus mas) je naše původní dřevina. Kvete na konci zimy, a je proto významnou včelařskou rostlinou.
Foto: Shutterstock
Plody dřínu (Cornus mas) obecného se sklízejí koncem srpna. Jsou jedlé a konzumují se v čerstvém stavu nebo se zavařují.
Foto: Shutterstock