Lískové ořechy ořechy mají větší obsah prospěšných tuků než vlašské ořechy. Jejich další předností je, že se dají dlouho skladovat.
Foto: Shutterstock
Samčí květy lísky (jehnědy) obsahují hodně pylu, protože líska je větrosnubná dřevina.
Foto: Shutterstock
Samičí pupenovité květy lísky jsou v porovnání s jehnědami nenápadné a tvoří je karmínově červené blizny.
Foto: Shutterstock
Okrasné červenolisté formy lísky vyniknou v zahradě jako solitéry.
Foto: Shutterstock
Lísku obecnou (Corylus avelana) je možné naroubovat na lísku tureckou (C. colurna). Rouby se odebírají ze střední části jednoletých výhonů – měli by být silné jako tužka a mít tři vyvinuté pupeny.
Foto: Shutterstock
Turecká líska (Corylus colurna) je odolnější vůči suchu než líska obecná a nevytváří kořenové odnože (proto se někdy využívá jako podnož).
Foto: Shutterstock
Do mladých lískových ořechů kladou samičky nosatce lískového (Curculio nucum) po jednomu vajíčku a vylíhlé larvy pak vyžírají lísková jádra.
Foto: Shutterstock
Líska obecná (Corylus avellana) začíná plodit ve čtvrtém nebo pátém roce. U některých odrůd zralé ořechy hned opadávají.
Foto: Shutterstock
Dříve se plot kolem pastvin stavěl z lískových prutů, protože po jejich ujmutí vytvořily takový kořenový systém, který vlci nepodhrabali. Kvůli délce kořenového systému (i několik metrů) má mít také líska negativní vliv na okolní rostliny.
Foto: Shutterstock
Platnáže lískový keřů se u nás už moc nevidí. Neměly by se zakládat v blízkosti lesů nebo parků (kvůli nosatci lískovému a veverkám). Zajímavostí je, že na kořenech lísky mohou vyrůstat některé houby, např. lanýže.
Foto: Shutterstock