Lískové ořechy ořechy mají větší obsah prospěšných tuků než vlašské ořechy. Jejich další předností je, že se dají dlouho skladovat. 

Foto: Shutterstock

Samčí květy lísky (jehnědy) obsahují hodně pylu, protože líska je větrosnubná dřevina.

Foto: Shutterstock

Samičí pupenovité květy lísky jsou v porovnání s jehnědami nenápadné a tvoří je karmínově červené blizny.

Foto: Shutterstock

Okrasné červenolisté formy lísky vyniknou v zahradě jako solitéry. 

Foto: Shutterstock

Lísku obecnou (Corylus avelana)  je možné naroubovat na lísku tureckou (C. colurna). Rouby se odebírají ze střední části jednoletých výhonů – měli by být silné jako tužka a mít tři vyvinuté pupeny. 

Foto: Shutterstock

Turecká líska (Corylus colurna)  je odolnější vůči suchu než líska obecná a nevytváří kořenové odnože (proto se někdy využívá jako podnož).

Foto: Shutterstock

Do mladých lískových ořechů kladou samičky nosatce lískového (Curculio nucum)  po jednomu vajíčku a vylíhlé larvy pak vyžírají lísková jádra.

Foto: Shutterstock

Líska obecná (Corylus avellana)  začíná plodit ve čtvrtém nebo pátém roce. U některých odrůd zralé ořechy hned opadávají.

Foto: Shutterstock

Dříve se plot kolem pastvin stavěl z lískových prutů, protože po jejich ujmutí vytvořily takový kořenový systém, který vlci nepodhrabali. Kvůli délce kořenového systému (i několik metrů) má mít také líska negativní vliv na okolní rostliny. 

Foto: Shutterstock

Platnáže lískový keřů se u nás už moc nevidí. Neměly by se zakládat v blízkosti lesů nebo parků (kvůli nosatci lískovému a veverkám). Zajímavostí je, že na kořenech lísky mohou vyrůstat některé houby, např. lanýže. 

Foto: Shutterstock