V blízkosti lidí se červenka chová důvěřivě. Při práci na zahradě nás často sleduje ze vzdálenosti několika málo metrů. Ve středověku byla uctívána jako posel míru a štěstí.
Foto: Shutterstock
V létě se červenka živí hmyzem a jeho larvami, pavoukovci a červy, v zimě plody a semeny.
Foto: Shutterstock
Plody brslenu jsou pro člověka jedovaté, ale u červenek jsou oblíbené, stejně jako fialové bobule krásnoplodky nebo červené plody kaliny.
Foto: Shutterstock
Červenky zpívají po celý rok – až na dobu přepeřování a při špatném počasí – dokonce i v noci, když svítí měsíc.
Foto: Shutterstock
V repertoáru mají červenky (zejména samečci) asi 275 různých strof. Některé, především ty ve vysokých polohách, působí na naše uši zvláštně melancholicky.
Foto: Shutterstock
Července se podobá rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus). Mají společné držení těla i velké tmavé oči.
Foto: Shutterstock
Dříve lidé věřili, že se červenka a rehek podle ročního období vzájemně proměňují jeden v druhého; oranžově červené zbarvení se mělo v průběhu roku posunovat jednou na hruď a jednou na ocas.
Foto: Shutterstock
Podobný se může zdát i u nás vzácný slavík modráček (Luscinia svecica), který má však modře zbarvenou hruď. Zvlášť mladí jedinci se ale snadno zamění s červenkou.
Foto: Shutterstock
Červenka u nás v současné době není zařazena mezi ohrožené druhy.
Foto: Shutterstock
Nejlépe je července v přírodních zahradách.
Foto: Shutterstock