Zahradní architektura

Svah v zahradě není často vítaný. Je to škoda, protože pozemek ve svahu má své výhody – a tou nejviditelnější je výhled do krajiny. Svažitá zahrada navíc umožňuje realizace, které nejsou na rovině možné. Zahradu také nelze obhlédnout jediným pohledem, nikdy proto nepůsobí fádně.

V malé vesnici na jihozápadním úbočí Hořického chlumu stojí domek s velkou svažitou zahradou. Po rozsáhlé renovaci tu vzniklo místo s mnoha zákoutími, která postupně rozkvétají.

Původně to byla roky udržovaná stará zahrada v chatové oblasti. Na pozemku bylo několik odrostlých smrků a ovocných stromů. Jak se měnila životní cesta rodiny, místo chatky se postavila moderní dřevostavba a ze skromné zahrádky vznikl plnohodnotný „venkovní byt“.

Majitel této zahrady snil o místě pro bydlení, z nějž se dobře dostane do Prahy a odkud to zároveň bude mít blízko do přírody. Nakonec se mu ho povedlo najít, a teď se tu cítí doma.

Při navrhování zahrady se vyplatí využít opakující se rostliny, barvy, tvary i materiály. I když se to nezdá, tenhle trik vtiskne zahradě tolik potřebnou a přitažlivou strukturu.

Zahrada v satelitní zástavbě kousek za Prahou je jedna z nejmenších (ne-li vůbec nejmenší), jakou architekti ateliéru Flera navrhovali: má pouhých 235 metrů čtverečních. Domovní zeď navíc lemuje pás okapového chodníku, který musí zůstat zachován. Jak sem dostat všechno, co má mít příjemný relaxační prostor navazující na rodinný dům?

Na téhle malé zahrádce máte pocit, že procházíte obrovským živým a zeleným „venkovním domem“ s několika pokoji a v každém vládne jiná atmosféra. Najdete tu velký trávník na předzahrádce, nekrytý bazén, divočinu i klid, zábavu i odpočinek. A hlavně přirozeně plynoucí, nenásilné přechody mezi jednotlivými prostory i vyžitím, které nabízejí.

Pařeniště je vlastně malý skleník. Kryt ze skla nebo z průhledné fólie zajišťuje skleníkový efekt – propouští dovnitř sluneční paprsky, ale teplo nenechá uniknout ven. Tak se v uzavřeném prostoru udržuje příznivější klima než venku a zahradní sezona, která musí na záhonech počkat na jaro, může v pařeništi začít už v zimě.

Příběh téhle zahrady se začal psát v roce 1977, kdy rodičům současné majitelky přišel dopis z městského národního výboru. Stálo v něm, že na pozemku v Doksech musejí buď brzy začít stavět, nebo kus pozemku prodat výboru za nízkou cenu. Jinak jim bude část vyvlastněna. A tak začali dnešní majitelé stavět dům a postupně vytvářet i zahradu.

Zahrady v krajině vyžadují specifický přístup. Pokud se ale budete držet dějinami prověřených lokálních řemeslných postupů a místně dostupných materiálů, nemělo by to dopadnout špatně.