Tak jako se zahrada přizpůsobuje okolí, tak i dům ctí místní architekturu.
Rostliny – ty luční i ty na záhonech – jsou domácí druhy, a přednost dostaly ty, které rostou v Orlických horách. Žádný invazní ani nepůvodní druh tu nenajdete.
Oblíbené trvalky jsou vysazeny přímo k domu a jejich výsadba se opakuje i v okolních záhonech.
Při umísťování záhonů mysleli architekti i na výhled z okna nebo ze zápraží domu.
Kvetoucí záhony jsou založeny v bezprostřední blízkosti domu.
Výsadba u domu vyžaduje intenzivnější péči (na rozdíl od okolních květnatých luk).
Venkovským zahradám sluší louky a sady, tradiční „obyvatelé“ naší krajiny.
Místa je dost, a tak přibyl sad z třešní, švestek a jabloní. Do keřových skupin po celé zahradě byly vysazeny rybízy, maliny, aronie a kanadské borůvky.
Pro opěrné zídky je nejlepší použít kámen z místních zdrojů.
Bazén a jeho okolí byl výzvou, kterou se podařilo zvládnout na jedničku.
Bazén se podařilo do zahrady zakomponovat i díky jeho nízkému zastřešení.
Posezení bylo umístěno tak, aby se z něj otevíral výhled na dům a do krajiny.
Při procházce zahradou architekti vytipovali místa s hezkým výhledem na chalupu. Jedno z nich je z pergoly...
... a na další postavili „kadibudku“.
Sem se židličky nosit nemusí. Sezení u ohniště z krkonošské ruly odolá i drsnému horskému počasí.
Dřevo určené k proschnutí je uskladněno v jednoduchém krytém dřevníku.
Terén neprošel žádnými úpravami. Zůstalo původní přirozené „zvlnění“, které dokonale navazuje na okolní kopce.
U velkého pozemku vždy zvažte velikost trávníku, resp. jeho pravidelnou údržbu.
Lučními porosty lze procházet po cestách projetých sekačkou.
Posezení s ohništěm je vybudované v takové vzdálenosti od domu, aby byla kuchyň v dosahu, ale zárověň nevanul kouř do otevřených oken.
Cesta zahradou, nebo už krajinou?
Kde končí zahrada a začíná krajina?
Výsledkem je zahrada, která souzní s místem a spolu s domem vytváří plnohodnotný domov.