Modré květy ladoňky sibiřské (Scilla sibirica) vyniknou ve skalce, jako podrost nebo v trávníku. Cibulky vysazujte do volnějších skupin, časem vytvoří zapojený porost. Rostlina uvítá slunné nebo mírně stinné místo, kyprou půdu a dostatek vláhy.
Dalším vhodným rodem je ladonička. Ladonička bělomodrá (Chionodoxa luciliae) se stejně jako ladoňka množí postranními cibulkami i samovýsevem a kvete od března do května.
Pomněnkovec velkolistý (Brunnera macrophylla) připomíná květy pomněnku. Sází se pod stromy, kde během dubna vytvoří modře kvetoucí podrost. Rostlina má ráda bloudivý stín a humózní vlhčí půdu. Množí se semeny nebo kořenovými řízky.
Na začátku dubna rozkvétá pupkovec jarní (Omphalodes verna). Má rád chladnější, vlhké a štěrkovité půdy v polostínu, snese ale i větší zastínění. Využívá se k ozelenění větších ploch a doplňuje se např. kapradinami nebo plicníky.
Pomněnka lesní (Myosotis sylvatica) je dvouletka kvetoucí v dubnu až květnu. Vyhovuje jí polostín s výživnou půdou, v níž se snadno přesévá. Vyšlechtěny byly i bílé či růžové odrůdy.
Velké a intenzivně vonné květenství hyacintu (Hyacinthus) kvete běžně po dobu několika týdnů. Rostlině vyhovuje lehčí půda a slunné místo. Po odkvětu se doporučuje cibule z půdy vyjmout a uskladnit do podzimu v bedničce s rašelinou – hyacinty jsou pak vitálnější.
K nenáročným cibulovinám patří zdomácnělý modřenec arménský (Muscari armeniacum). V březnu rozkvétá vonnými, kobaltově zbarvenými květy, a dokáže kvést až pět týdnů. Vysazuje se na okraje záhonů, pod opadavé dřeviny nebo do skalek.
Jaterník podléška (Anemone hepatica) může růst v trávníku, ve skalce nebo jako podrost pod stromy. Rostlina kvete v březnu, uvítá polostín a vlhčí živnou půdu. Je nenáročná, ale pro bohatší kvetení potřebuje čas.
V březnu rozkvétá i sasanka vábná (Anemone blanda). Vyhovují jí podobná stanoviště jako podléšce a uplatní se v podrostu dřevin nebo ve stinné skalce. Na zimu po výsadbě je dobré ji přikrýt.
Kosateček síťkovaný (Iris reticulata) dorůstá do 20 cm. Vysazuje se hlavně do skalek a kvete obvykle v březnu. Po zatažení se jeho cibule (ano, má cibule) z půdy vyjímají, protože nesnášejí vlhko a na podzim se znovu vysazují.
Slunce a vlhkou půdou vyžadují krokusy (Crocus). Vyniknou zvláště v trávníku, kde kvetou od února do dubna. Pozor ale, existují i druhy rozkvétající až na podzim. Cibulky jarních krokusů se proto vysazují na podzim a podzimních na jaře.
V dubnu kvete i barvínek menší (Vinca minor), který má rád vlhké a živné půdy. Jeho poléhavé výhony snadno zakořeňují a ve stínu tak snadno nahradí trávník.
Zajímavý je také plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), jehož růžová poupata mění během kvetení barvu a plně rozkvetlé květy jsou modré. Plicník je mimochodem výborná včelařská rostlina.