Fotogalerie
Uvulárie velkokvětá (Uvularia grandiflora) je lesní trvalka, na níž se od května do června otevírají žluté, mírně stočené květy, které zkrášlí stinná zahradní zákoutí.
Na rozdíl od podobných kakostů jsou skromné pumpavy v zahradách spíše vzácné. Nenáročná pumpava Manescavova (Erodium manescavii) nese sytě zelené zpeřené listy a květy v purpurové barvě. Od června do září vytváří stále nová poupata. Drobný slunomilný druh dorůstá výšky pouhých 30 cm, a tak se hodí do skalek, na slunné trvalkové záhony, ale třeba také do osázených koryt. Přezimuje bez potíží, ale dejte pozor na zimní vlhkost: pomůže zakrytí sklenicí nebo tabulkou skla.
Jeffersonie dvoulistá (Jeffersonia diphylla) má ráda humózní, propustné a mírně vlhké půdy. Za vhodné podmínky se náročná stínomilná rostlina odvděčí pěknými listy a na jaře bílými miskovitými květy.
Pokud polokeř leycesterie krásné (Leycesteria formosa), vysoký jeden až dva metry, v zimě namrzne, seřízněte ho jako trvalku a zase obrazí. Červeno-bílé květy v srpnu a září vystřídají dekorativní bobule.
Trubučka trojlistá (Gillenia trifoliata) prospívá nejlépe v polostínu. Nenáročnou, až 80 cm vysokou trvalku, kterou od června do července zdobí bílé hvězdovité květy, nevyhledávají slimáci.
Levisie květnatá (Lewisia cotyledon) je skalnička, jíž se dřív pro hořkou chuť kořene říkalo hořkavečka. Odrůda ‘Regenbogen’ kvete v různých barvách a v květináči i na záhonu vyžaduje dobrý odtok vody.
Ve venkovských zahradách byla třemdava bílá (Dictamnus albus) dříve k vidění docela často. Nepřehlédnutelná trvalka obsahuje silice, které voní po citrusech, ale mohou způsobit podráždění kůže.
Křižmolístka čnělkatá (Phuopsis stylosa) je asi 20 cm vysoká, v létě kvetoucí rostlina, která vytváří hezké koberce, například při okraji růží a jiných keřů. Potěší zvláště babočku bodlákovou.
Krémově zbarvené laty badilu žíhaného (Sisyrinchium striatum) jsou v anglických a holandských zahradách k vidění podstatně častěji než u nás. Lehkou zimní ochranu vyžaduje rostlina jen v chladných oblastech.
Modrým květům, z nichž se v létě vyvíjejí zavalité lusky, vděčí baptisie jižní (Baptisia australis) za označení „nepravé divoké indigo“. Dorůstá až do výšky jednoho metru.
Hrachor jarní (Lathyrus vernus) nebo také lecha, jak se mu rovněž říká, zahajuje vegetační sezonu časně, někdy už v březnu. U hmyzu se těší oblibě, u slimáků naštěstí nikoli. Barva květů přechází od červené do modré.
Amsonie Hubrichtova (Amsonia hubrichtii) ráda dlouhodobě setrvává na stejném místě. Její úzké listy se na podzim vybarvují do zlatožlutého odstínu.
Světle žluté květy hlaváčku jarního (Adonis vernalis, na fotce) se objevují od dubna. Příbuzný hlaváček amurský (A. amurensis) kvete dokonce už od února.
Od července až do konce podzimu se objevuje nespočet malých bílých květů marulky šantovité (Calamintha nepeta), které přitahují hmyz.
