Dnes už téměř není znát původní myšlenka dvou záhonů: ten Michaelův byl symetrický, Moničin spíš rozvolněný.
Foto: Radko Voleman
Na otázku, zda už je zahrada hotová, paní Monika odpovídá: „Bohužel... Naštěstí se prostor pro nějaký ten tvůrčí experiment vždycky najde... třeba když se neudržím a přivezu si z oblíbeného zahradnictví deset nových kytek...“
Foto: Radko Voleman
Pražské centrum není daleko, ale městský hluk sem nedoléhá. O to příjemněji se mezi stromy a květinami odpočívá.
Foto: Radko Voleman
Pozdně jarní ladění svažitého záhonu je modro-žluté. Vertikální rozměr mu dodávají zelená plodenství česneků obrovských.
Foto: Radko Voleman
Najde se tu místo i pro rajčata v nádobách. Letos jsou jen dvě: „Loni se jich tu urodilo tolik, že je neměl kdo jíst...,“ směje se Monika White.
Foto: Radko Voleman
Inspiraci pro „křivou“ pěšinku našel Michael White na studiích v Japonsku. Kráčí se po ní pohodlněji než po dokonale rovných cestičkách.
Foto: Radko Voleman
Základní koncept vznikl nejdřív na papíře. Ostatně Michael White je vystudovaný architekt.
Nákres: Michael White
Střecha garáže se proměnila v předzahrádku s javorem dlanitolistým. V druhé, nižší a stinnější části roste buk, a dům je tak příjemně oddělen od ulice stromy.
Foto: Radko Voleman