Fotogalerie
Jehlice modřínu opadavého (Larix decidua) na podzim žloutnou a opadávají. První šišky (4–5 cm dlouhé, vzpřímené) se tvoří po 10 letech, na větvičkách vytrvávají několik let.
Foto: Shutterstock
Smrk ztepilý (Picea abies) ’Acrocona’ s výškou do 5 m tvoří už v mladém věku nádherné, zpočátku zářivě rudé šišky (10 cm dlouhé, později zavěšené).
Foto: Shutterstock
Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) s výškou do 40 m tvoří první šišky (10 cm dlouhé, zavěšené) po 10 letech.
Foto: Shutterstock
Jedle korejská (Abies koreana), vysoká do 8 m, má nápadné šišky (7 cm dlouhé, vzpřímené), které se objevují už na mladých stromech, nejdříve fialové, později modré.
Foto: Shutterstock
Šišky smrku východního (Picea orientalis) tvoří skvělý kontrast ke světle zeleným mladým výhonům na jaře.
Foto: Shutterstock
Jedlovec různolistý (Tsuga diversifolia) o výšce do 12 m zdobí vejcovité, zpočátku purpurově lesklé šišky (2 cm dlouhé, zavěšené).
Foto: Shutterstock
Potíže s opadem jehlic se nevyhýbají ani korejským jedlím, které bývají napadány různými škůdci a chorobami ještě častěji, ve srovnání s domácími druhy jehličnanů
Jedle, nebo smrk? Odpověď je jednoduchá, stačí si všimnout orientace šišky na stromě. U jedle zralé šišky vzpřímeně „stojí“, u smrků visí.
Foto: Shutterstock
Šišky, které leží na zemi, nemohou být nikdy jedlové: jejich šupiny se totiž po dozrání semen oddělují od vřetena už na stromě. Pod smrky a borovicemi naopak vždy naleznete šišky celé.
Foto: Shutterstock
Semena šišek se šíří větrem, a to pokud možno při suchém počasí. Proto se šupiny v šiškách borovic, smrků nebo modřínů za sucha otevírají a semena uvolňují. Při vlhkém počasí je naopak šiška zavřená. Po vypadání semen šiška odpadne, zavírání a otevírání však lze pozorovat i na „prázdných“ šiškách.
Foto: Shutterstock
