Fotogalerie
Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) kvete podle místa od února do dubna. Růžové až nafialovělé květy vyrůstají přímo z neolistěných větví a po odkvětu se z nich vyvíjejí prudce jedovaté červené peckovice. Dřevina potřebuje polostín a nesnáší přesazování.
Foto: Shutterstock
Tis červený (Taxus baccata) je stínomilná a pomalu rostoucí dřevina, která se dobře tvaruje a využívá jako solitéra nebo do živého plotu. Celá rostlina je až na sladce chutnající červený obal okolo semene prudce jedovatá. Hlavním jedem je taxin.
Foto: Shutterstock
Plody dřínu obecného (Cornus mas) dozrávají podle odrůdy koncem léta nebo začátkem podzimu a sklízejí se, až když jsou plně vybarvené a tvrdé. Čerstvé se využívají k přípravě džemu, sušené k přípravě čaje. Sladšími se stávají po přemrznutí.
Foto: Shutterstock
Polokeř vřesovce pleťového (Erica carnea) zakládá poupata na podzim a podle počasí a odrůdy kvete od listopadu či prosince do února a vydrží kvést až do března. Naše zimy snáší bez problémů, potřebuje ale světlé až slunné místo, ve stínu špatně kvete.
Foto: Shutterstock
Stálezelený a jedovatý dřišťál Juliin (Berberis julianae) je atraktivní mladými žlutavými větvičkami opatřenými trojčetnými trny. Lístky má poměrně velké, měří až 10 cm, a na okrajích jsou ostnitě zubaté. Plody jsou modré ojíněné bobule.
Foto: Shutterstock
Jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum) je pomalu rostoucí popínavý keř. Jasně žluté květy se objevují během mírné zimy už kolem Vánoc, v tuhé až v únoru. Připomínají zlatici, měří skoro tři centimetry, jsou odolné, nevoní a nevadí jim ani několikastupňový mráz.
Foto: Shutterstock
Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea) bývá obsypána oranžovými až červenými malvičkami uspořádanými v chocholících, které na keřích zůstávají až do zimy, dokud je neozobou ptáci. Hlohyně je vděčná rostlina a uvítá slunečné místo s kyselou půdou.
Foto: Shutterstock
Květy vilínu mohou mít podle odrůdy žlutou, oranžovou, ale i červenou barvu. Do ledna kvete obvykle vilín virginský (Hamamelis virginiana) následovaný vilínem měkkým (H. mollis) a vilínem prostředním (H. intermedia). Za mrazu vilín okvětní plátky svine, a jakmile se oteplí, opět rozvine.
Foto: Shutterstock
Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium) ozdobí zahradu v sezoně lesklými ostnitými listy, bílými květy a přes zimu i jasně červenými peckovičkami, které jsou pro člověka silně jedovaté. Listy mohou být podle odrůdy i bíle panašované.
Foto: Shutterstock
Opadavý keř zimnokvětu časného (Chimonanthus praecox) kvete od prosince do března bílými až žlutými květy, které jsou uvnitř světle hnědé až červené a výrazně voní. Rostlina je citlivější na mráz, a proto v prvních letech po výsadbě potřebuje zimní ochranu.
Foto: Shutterstock
Kromě plodů šípkové růže (Rosa canina) oceníte v zahradě i šípky některých okrasných růží. Existuje dokonce i druh vyšlechtěný pro sklizeň šípků – růže dužnoplodá (Rosa villosa), někdy označovaná jako jablíčková. Velkými šípky se vyznačuje také růže svraskalá (Rosa rugosa, na fotce).
Foto: Shutterstock
Mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) má ostnité lesklé listy a na jaře kvete zářivě žlutými květy, z nichž se následně vyvinou modré ojíněné bobule. Keř je hustý a dorůstá max. do metru. Povede se mu na slunečném místě, ale prospívá i v polostínu.
Foto: Shutterstock
Skalníky jsou keře s drobnými listy a mnohé z nich patří ke stálezeleným dřevinám. Příkladem může být pomalu rostoucí skalník Dammerův (Cotoneaster dammeri), jehož větvičky na zemi dobře zakořeňují, a který se hodí do skalek mezi kameny a na nižší zídky.
Foto: Shutterstock
Nízké keříky libavky polehlé (Gaultheria procumbens) rostou dobře ve vlhkých kyselých půdách v polostínu. Uplatní se proto ve vřesovišti, v blízkosti jehličnanů i nádobách. Listy rostliny jsou léčivé a plody jedlé. Konzumují se čerstvé, vařené i v koláči.
Foto: Shutterstock
