Pestrobarevné listy dlužichy
Největší okrasou dlužichy však nejsou drobné zvonkovité květy, nýbrž listy na dužnatých stoncích. Mohou mít totiž nejen zelenou, ale i limetkovou, krémově žlutou, růžovou, červenou, purpurovou nebo fialovou či hnědou barvu. K tomu přidejte kresby na listech, které vyniknou často až po prvních mrazících.
Listy dlužich jsou zajímavé i tvarem (okrouhlé, srdčité...), povrchem (hladké i chlupaté), okrajem (zoubkované, zkadeřené...) nebo barevnou žilnatinou. Nepřekvapí proto, že dlužicha existuje v mnoha různých odrůdách.
Květy dlužich jsou sice drobné, ale určitě je oceníte (stejně jako čmeláci).
Foto: Shutterstock
Dlužichy mají skromné nároky
Dlužichy jsou nenáročné a mrazuvzdorné rostliny. Půdu upřednostňují těžší, ale propustnou (neměla by vysychat ani být přemokřená) a kyprou. Zvládnou i půdu chudou, ovšem dostatek živin a humusu se výrazně projeví ve zbarvení listů.
Oslunění stanoviště závisí na konkrétní odrůdě. Některým dlužichám sice prospívá slunce, většině však vyhovuje polostín až stín. Vodítkem může být zbarvení listů: světlé listy uvítají polostín, tmavé zvládnou i přímé slunce.
Na péči jsou dlužichy nenáročné
Rostliny se vysazují poměrně mělce a do ujmutí je potřeba je pravidelně zavlažovat. Každých pět let se doporučuje dlužichy přemnožit, přičemž nejlépe se množí řízkováním stonků.
Pozor, někdy dlužichy napadají larvy lalokonosců, které okusují u země jejich kořeny. Účinnou ochranu představuje např. aplikace parazitických hlístic.
Kde všude se dlužichy uplatní
Nejvíce vyniknou listy dlužich při výsadbě ve větším množství. Rostliny se uplatní v trvalkovém záhonu, i jako půdopokryvné, drobnolisté kultivary se pěstují ve skalkách a vysadit je můžete také do nádob.
