Mavuň červená (Centranthus ruber) pochází ze Středozemí, a daří se jí proto na slunečném místě se sušší, propustnou a spíše vápenitou půdou. Přemokření jí vyloženě nesvědčí. Vynikne ve vícero kusech, a to jak v trvalkových výsadbách, tak ve štěrkových záhonech, na střešních zahradách, ve skalkách nebo v suchých zídkách.
Kvetoucí mavuně navštěvují hojně motýli, zejména bělásci a babočky, častým hostem je i dlouhozobka.
Foto: Shutterstock
Mavuň červená kvete celé léto i na podzim
Rostlina vytváří až 80 cm vysoké trsnaté keříky, které odspodu dřevnatějí. Dobře se rovněž větví a kvetou prakticky celé léto – dříve než jedno květenství odkvete, vyroste z paždí listů nový výhon s dalšími květy. Tvorbu nových výhonů podpoříte také odstraňováním těch odkvetlých. Rozhodnete-li se nechat ochmýřená semena na rostlině dozrát, lehce se vysemení.
Květenství složená z drobných květů jsou sytě růžová, připomínají šeřík a patří k oblíbené pastvě včel i motýlů. Listy jsou přisedlé ke stonku, protáhle kopinaté do zaoblené špičky, mají modrozelenou barvu a vypadají jako ojíněné.
Jarní řez mavuně a snadný přesev
Rostlina je opadavá, slimáky ani jiné škůdce ale neláká a není náchylná ani k žádným chorobám. Přes zimu ji ponechte bez zásahu a staré nezdřevnatělé stonky ořežte až na jaře. Brzy znovu obrazí. Někdy sice mavuň naši zimu nepřežije, díky samovýsevu se ze zahrady ale neztratí.
