V přírodě se nic neděje samoúčelně a jakmile člověk zasáhne do fungujícího přírodního systému, naruší jeho rovnováhu a problém je na světě.
Nebuďte jen krátkozrací konzumenti
Ve skutečnosti totiž neexistuje nic jako škůdci nebo plevele. Negativní nálepku si určití živočichové a určité rostliny vysloužily jen kvůli tomu, že se jejich existence neslučovala s lidskou představou dokonalé a výnosné zahrady. Byly tak předurčeni k likvidaci, ale jejich cílené ničení narušilo zmiňovanou stabilitu. Nechtěným následkem mj. také je, že ubývá i “užitečných” živočichů, kteří se “škůdci a plevely” živí nebo jsou s nimi jinak propojeni.
Žížaly patří mezi vítané návštěvníky. Ne v každé zahradě se jim ale líbí.
Foto: Shutterstock
Čím méně přirozené diverzity a přirozených nepřátel je ale v zahradě, tím více lidé používají pesticidy nebo hnojiva. Ve snaze o dokonalost a maximální produkci tak dochází k zamořování spodní vody, která se k nám ale v různé podobě dostává s použitou chemií zpět.
Zahrada a příroda na stejné vlně
Rozumně uvažující zahrádkář ovšem chápe, že i on je součástí látkového koloběhu. Usiluje sice také o maximální úrodu, ale je mu jasné, že nesmí být na úkor přírody a prostředí, v němž žije. Výsledkem je pak "zahrada sladěná s přírodou".
V praxi se jedná o trvale funkční zahradu obhospodařovanou tak, že si teoreticky, ale i prakticky poradí bez zahrádkáře. Vystačí si totiž jak s živinami, tak s dostupnou vláhou i přirozenou ochranou. A na začátku přitom byl jen selský rozum, který pak následovalo mulčování, staré odrůdy ovocných stromů nebo hmyzí domečky.
