Nebudeme vás napínat. Máte-li na mysli nočního motýla z čeledi lyšajovitých, kterého lze ale potkat i za denního světla – jde jistě o dlouhozobku svízelovou (Macroglossum stellatarum). „Zobku” asi proto, že způsobem svého letu připomíná malého ptáčka – kolibříka s dlouhým tenkým zobáčkem. Podobně ale vypadá i dlouhososka, hmyz parazitující na drobných včelkách.
Dlouhozobce se kvůli rychlému pohybu křídel někdy říká kolibřík mezi motýly.
Dlouhozobka dokáže rozvinout sosák
Dlouhozobka se živí sáním nektaru z květů, na něž ale neusedá – stačí jí rozvinout sosák. Její tělo je robustnější, ochlupené, v přední části šedé, na zadní s bílým a černými skvrnami. Jako motýl má dva páry křídel, jejichž rozpětí je čtyři až pět centimetrů. První, větší křídla jsou šedohnědá a připomínají kůru stromů nebo suché listí. Druhý pár je oranžový.
Zajímavé je, že se jedná o tažného motýla, který k nám přilétá začátkem léta z jižní Evropy. Naklade vajíčka, a to často na svízel, po níž má i jméno. Vajíčka dlouhozobky mimochodem připomínají zelené lepivé a přichytávající se kuličky – plody svízele. V našich podmínkách se líhnou obvykle dvě generace dlouhozobek. Housenky se po 20 dnech kuklí a na podzim se dospělci zase vracejí zpátky na jih.
Dlouhososka je zavalitá „moucha“ se dvěma páry křídel, která ochlupením připománá čmeláka.
Dlouhososka má jen jeden pár křídel
Kromě dlouhozobky můžete na zahradě ale potkat i dlouhososku velkou (Bombylius major, někdy označovanou i jako dlouhonoska). Jde o hmyz z řádu dvoukřídlých, který má, stejně jako dlouhozobka, dlouhý sosák. Tělo dlouhososky je opět zavalitější, měří 8–12 mm, z čehož zhruba polovinu tvoří sosák. Na rozdíl od dlouhozobky má ale jen jeden pár křídel. I tak je tento hmyz výborným letcem, který rovněž saje květní nektar za letu.
Dlouhososka se na zahradách a v přírodě vyskytuje hlavně zjara, často na hluchavkách. Žije paraziticky – její larvy parazitují na drobných včelkách pískorypkách (Andrena sp.), které si své hnízdo budují v zemi. Dospělá dlouhososka naklade vajíčka tam, kde mají možnost se přichytit těla pískorypek (podle některých zdrojů do květů, které pískorypky navštěvují, podle jiných pramenů do blízkosti hnízd pískorypek). Se včelami se pak dostanou do včelího hnízda, kde se z nich vylíhnou larvy a ty se živí larvami včel a doneseným pylem.
